Eleanor Steber (17. 6. 1914 – 3. 11. 1990), soprán

Eleanor Steber byla první americká sopranistka, která dosáhla mezinárodního uznání, přestože své hudební vzdělání získala výhradně v USA.

Krása jejího hlasu i její nesmrtelné umění oslovují posluchače po celém světě dodnes, navzdory technické nedokonalosti tehdejších nahrávek.

Poslechněme si nyní ukázku z opery Vanessa Samuela Barbera. Tato opera byla napsána přímo pro Steber. Jde o dílo s moderním nádechem, ale není třeba se ho obávat:

Do not utter a word, Anatol

Narodila se jako nejstarší ze tří dětí manželů Williama Charlese Stebera a Amelie Steberové (rozené Nolteové) v Západní Virginii, kde získala základy vzdělání na Warwood High School. Zpěv studovala na New England Conservatory of Music pod vedením Williama L. Whitneyho. V roce 1936, po absolvování této školy, debutovala ve Wagnerově opeře Bludný Holanďan v produkci WPA. Toto vystoupení bylo kritiky hodnoceno velmi pozitivně a otevřelo jí další možnosti k rozvoji. Kromě operní kariéry byla také populární mezi rozhlasovými a televizními diváky díky častým vystoupením v pořadech jako The Voice of Firestone a The Bell Telephone Hour. The Voice of Firestone byl původně rozhlasový program, který začal v roce 1928, a od roku 1949 byl vysílán i v televizi. Steber byla pravidelným hostem tohoto legendárního pořadu.

V roce 1940 zvítězila Steber ve veřejném konkurzu do Metropolitní opery v New Yorku. Tím započala její hvězdná kariéra a zrodila se jedna z největších legend americké opery.

V Metropolitní opeře zpívala Steber více premiér než kdokoli jiný. Nebála se moderní hudby – bez ní by americké uvedení oper jako Wozzeck, Arabella nebo Lulu probíhalo jen obtížně. Její pružný, nádherný hlas se rozléval jako mořský příliv hledištěm světových divadel a umožňoval jí oscilovat mezi čistě lyrickými i dramatičtějšími rolemi.

Jedním z jejích legendárních výkonů bylo matiné v Metropolitní opeře 9. února 1952, kdy v roli Desdemony debutovala v Otellovi po boku Ramóna Vinaye v titulní roli. Představení dirigoval Fritz Stiedry a šlo o první uvedení této opery v Metropolitní opeře od sezóny 1948/49. Steber byla za svůj výkon mimořádně chválena – její Desdemona v závěrečném dějství zanechala posluchače v hlubokém emocionálním pohnutí. Její bohatý hlas a dokonalé frázování propůjčily jejímu zpěvu takový dramatický efekt, že se traduje, že posluchači u rozhlasových přijímačů „ohlodávali ovládací knoflíky svých rádií“.

Její výkon v této roli byl natolik úspěšný, že následně nahrála výběr scén z Otella pod vedením Fausta Clevy. Bohužel se nejednalo o kompletní nahrávku opery, ale pouze o výběr zásadních částí, mezi nimiž nechyběla slavná

Desdemonina píseň o Jívě a modlitba Ave Maria

Spolupracovala s nejvýznamnějšími dirigenty své doby a byla pověstná svou precizností, disciplínou a vysokými nároky nejen na sebe, ale i na své kolegy. Její umělecké standardy byly nekompromisní, což jí umožnilo dosáhnout mimořádné technické dokonalosti a hudební hloubky.

Její přísný přístup k práci však ostře kontrastoval s jejími osobními problémy. Bouřlivé vztahy a nešťastné manželství vedly k tomu, že se v soukromí potýkala s nadměrnou konzumací alkoholu. Tato závislost, ač pečlivě skrývaná, měla postupně negativní vliv na její kariéru a zdraví. Navzdory těmto obtížím však zůstala jednou z nejrespektovanějších a nejobdivovanějších sopranistek své generace.

Jedním z jejích nejvýznamnějších počinů bylo objednání a světová premiéra hudební básně Knoxville: Léto 1915, kterou pro ni na její žádost nebo spíše objednávku zkomponoval Samuel Barber. Toto dílo, zhudebňující nostalgický text Jamese Ageeho, dokonale odpovídalo lyrickým schopnostem Steber a jejímu citu pro hudební výraz.

Premiéra se uskutečnila 9. dubna 1948 s Bostonským symfonickým orchestrem pod taktovkou Serge Koussevitzkého. Interpretace Steber byla kritikou vřele přijata a dílo se rychle stalo jedním z Barberových nejuznávanějších vokálních opusů.

O mnoho let později skladbu nahrála i Leontyne Price, jejíž interpretace se stala legendární a dodnes je považována za ikonickou. Přesto právě Eleanor Steber byla první, kdo tomuto vokálnímu dílu vtiskl život a dal mu hlas.

Je to vážně nádherné, jen si musíte vzít k ruce text básně a zkusit to opakovaně. Na první poslech jsem to beznadějně probojoval. Nyní se k tomu stále vracím. Asi nemusím vysvětloval, kterou verzi poslouchám, že je to většinou verze s Leontyne Price. Ale během psaní tohoto textu jsem si poslechl po delší době i Steber a je to opravdu dobré.

V roce 1980, čtyřicet let po svém debutu v Metropolitní opeře, byla Eleanor Steber uvedena do Wheeling Hall of Fame, čímž se jí dostalo uznání nejen za její umělecké úspěchy, ale i za přínos rodnému městu.

Po odchodu ze scény se věnovala pedagogické činnosti. Působila na Cleveland Institute of Music a prestižní Juilliard School, kde předávala své bohaté zkušenosti dalším generacím pěvců. Kromě toho vyučovala zpěv i soukromě a její mistrovské kurzy byly vysoce ceněny pro jejich detailní práci s hlasovou technikou a interpretačním výrazem.

V roce 1977 založila Eleanor Steber Vocal Foundation, nadaci na podporu mladých pěvců, která pomáhala začínajícím umělcům nejen finančně, ale i odbornými radami a kontakty v operním světě. Nadace nadále pokračuje v její vizi a podporuje talentované umělce na prahu Steber celý život trpěla astmatem, což jí často komplikovalo kariéru, a zároveň se potýkala s již zmíněnými problémy s alkoholem. Přesto se jí podařilo udržet si výjimečné postavení v operním světě po několik dekád.

Jejím prvním manželem byl pianista Edwin Lee Bilby, s nímž měla bouřlivé manželství, které bylo nakonec rozvedeno. V roce 1958 se provdala za plukovníka Gordona Andrewse, který se aktivně podílel na produkci některých jejích významných nahrávek a projektů. Toto manželství však skončilo rozvodem v roce 1967. Steber měla tři adoptivní děti.

Eleanor Steber zemřela 3. listopadu 1990 v Pensylvánii po nevydařené operaci srdeční chlopně.

Její hlas a umění však přežily a budou žít navždy. Vedle Barberových Vanessy a Knoxville: Summer of 1915, stejně jako již zmíněných operních výběrů, patří k jejím nejvýznamnějším nahrávkám také první kompletní nahrávka Pucciniho Madama Butterfly na LP desce, kterou pořídila pod taktovkou Maxe Rudolfa, s Richardem Tuckerem jako Pinkertonem. Tato nahrávka je dodnes považována za milník operní diskografie.

Steber nahrála mnoho dalších děl, ale její diskografie je ve střední Evropě obtížně dostupná. Přesto ti, kdo si dají tu práci, mohou objevit poklady, které ukazují její jedinečný talent a umělecký odkaz.

A nakonec nám YT umožní pohlédnout jí do očí