Doktor Anthony Fauci a jeho deníky.

Co plyne z odhalení Fauciho deníků? Plyne z nich, že doktor Fauci je mi nesympatický a má divný kukuč.

Když udeřila pandemie, Fauci postupoval dle svého nejlepšího svědomí. Zdá se, že si nebyl asi moc jistý, co má dělat, a měl sám pochyby. Navíc má evidentně rád světla ramp, má rád pocit vlastní důležitosti a já si doopravdy netroufám rozsoudit, jak moc ho to ovlivnilo v rozhodnutích, která učinil. V situaci, ve které byl, kdy se vůbec nevědělo, s čím máme tu čest, na něm ležela obrovská odpovědnost. Zdá se mi, že pro tu funkci asi nebyl vhodný kandidát.

Z Fauciho deníků vystupuje člověk mimořádně zaujatý vlastní veřejnou rolí, mediálním obrazem a významem, který mu pandemie přisoudila. To je u člověka s tak rozsáhlou mocí legitimní důvod ke znepokojení. Samotné deníky však nestačí k psychiatrické diagnóze ani k závěru, že všechna jeho rozhodnutí byla vedena osobní ješitností.

V takových situacích by nikdy neměl mít velení pouze jeden člověk. A on to vedení úplně neměl. I když to vypadalo, že na něm je celá odpovědnost a že on velí, nebylo to tak. On byl jenom nejvíce vidět z důvodu, že o to sám stál. Vědecká diskuse vždy obnáší hledání cesty. Ta cesta může být složitá a bývá plná omylů. Omyly, kterých se doktor Fauci dopustil, jdou za ním a jsou v jeho odpovědnosti. Pokud byla rozhodnutí chybná, zodpovídá za ně morálně.

Je zde ale jedna věc: Politizace kauzy, jak ji provádí Trumpova administrativa, je zcela nepřípustná. Dnešní výslech dr. Fauciho neprokazuje neexistenci viru covid-19, nepotvrzuje závadnost vakcín, ba ani přímo nezpochybňuje správnost Fauciho postupu. Potvrzuje hlavně zcela skandální postoj Trumpovy administrativy k celému problému – hon za senzací a získání volebních bodů. Dr. Fauci se díky nastavení systému stal našeptávačem politiků a jevil se v tu chvíli jako taková šedá eminence. Nechci se vyjadřovat k monetárnímu prospěchu. To by se mělo vyšetřit a zhodnotit, a to i navzdory preventivní milosti prezidenta Bidena. Preventivní milost mi připadá jako kontroverzní, ba možná i nevhodný krok, protože důvěru veřejnosti ještě dále podkopala.

Je jen otázka času, kdy přijde další pandemie. A můj osobní dojem je, že by bylo asi velmi žádoucí, aby v té době ve vedení pandemických opatření nestál další doktor Fauci.

Covid-19 sice nebyl úplný beránek, ale nebylo to zase tak strašné. Apokalypsa to nebyla. Ten virus, co přijde – a on přijde – tak hodný být vůbec nemusí. A my budeme s očima plnýma slz ležet mrtví v těch slavných Flégrových mrazácích na ulici. Mimochodem, při příští pandemii je třeba nedávat šiřitelům paniky, Flégrům, takový rozsáhlý, nijak neredigovaný a nekomentovaný prostor v médiích.

Nyní se dostáváme k jádru problému, zda byla všechna ta drastická omezující opatření opravdu až tak nutná. A já říkám zcela na rovinu, že to nevím. Můj osobní názor je, že na začátku pandemie asi ano, později bych měl určitou pochybnost. Stejně jako bych měl určitou pochybnost o smysluplnosti některých opatření a o celé tečkovací hysterii. Očkování je možná fajn, ale ten narativ, že když si to nedáš, jsi pekla zplozenec, mi přišel trochu přes čáru.

Současné aktivity Trumpovy administrativy vedou ke ztrátě důvěry veřejnosti ve vědu a vědecký pokrok. Je zpochybňována existence covidu-19, ba dokonce virologie jako oboru. Prý žádné viry nebyly nikdy izolovány dle Kochových postulátů. Lidé, kteří tohle tvrdí, jednoduše prospali 100 let vývoje mikrobiologie, minul je nástup elektronových mikroskopů, DNA sekvenátorů a dalších moderních metod. Kochovy postuláty platí pro bakterie, nikoli pro viry.

Kochovy postuláty (1876) vyžadují, abyste patogen izolovali v čisté kultuře a nakazili jím zdravého jedince. U virů to nejde, protože jsou obligátními intracelulárními parazity – nemnoží se na agarových miskách bez hostitelské buňky. Dnes virus izolujete pomocí elektronové mikroskopie, PCR amplifikace a sekvenace RNA. Upozorňuji, že nejsem odborníkem v oboru. Bude zde jisté zjednodušení. Ti, kdo volají po Kochovi v roce 2025, ignorují sto let molekulární biologie stejně, jako kdyby požadovali, abychom cestovali do New Yorku na koni, protože auto přece nesplňuje původní definici „povozu“.

A já nyní použil toxické slovo „PCR test“… Bože… hrůza! Ten přece zpochybnil sám jejich autor, Kary Mullis. Možná by stálo za to si zjistit, co ten psychicky zlomený muž přesně řekl a jak to vlastně myslel. Správně provedený (opakuji: správně provedený) test poskytuje dostatečný důkaz o přítomnosti virové RNA v organismu (nic víc, ale také nic míň). RNA viru, nikoli tedy viru samotného. To je to, co řekl dr. Mullis. My ale v dnešní době víme, kdy lze toto s dobrou mírou korelace ztotožnit. Ano, je zde určité okno k volnému výkladu. Je to vědecká teorie, žádný axiom.

Dezinfoscéna zpochybňuje studie o prospěšnosti vakcín, protože ty studie údajně zaplatila „Big Pharma“. „Ech, Kefalín, a co to je, ta Big Pharma?“

Takový termín jako „Big Pharma“ může vymyslet jen někdo, kdo o fungování vědy a schvalování léčiv vůbec nic neví. Dnešní věda funguje na poměrně zvláštních principech, ale je to jinak, než byste řekli.

Jsem vědec, chemik, pracuji v laborce za plat, za který uklízečka nezvedne koště z kyblíku. Zažádám si o grant, ten mi většinou nedají, takže nemám z čeho zaplatit výzkum. Když už náhodou něco vypatlám, charakterizuji… sepíšu z toho článek. Ten pošlu k hodnocení vydavateli. Nic za to nedostanu. Vydavatel má základní cíl – ten článek mi vyhodit, aby s tím neztrácel čas, protože jsem pan Nikdo z malé univerzity někde v Tramtárii, která nikoho nezajímá. Když to náhodou projde přes editora a ten uzná, že by to možná nemusela být až taková blbost, pošle to oponentům… a pozor, teď je to zajímavé… těm také nic nezaplatí (tedy většinou). Oponenti jsou vypruzení, že musí číst takovou kravinu od Nikdoše z TRamtárie, a roznesou vám to na kopytech. Teprve když to projde všemi útrapami a ústrky, ocitne se to online. Oponentům, ale ani vám za to nikdo nic nezaplatil. Vydavatel? Vydavatel ten obsah vesele prodává. Že je to dost na makovici, to se všeobecně ví.

Byl tedy vymyšlen systém jiný, který vychází z toho, že cena za vlastní zhodnocení a vytištění publikace je proti celkovému objemu provedených prací směšná. A přenese tuto částku na autory práce, tedy sám jsem si látku vypatlal, sám jsem to sepsal, sám si zaplatím i to, že mi to vyjde. Recenzní proces a přísné zhodnocení proběhne úplně normálně. Vaši práci si tedy pak přečte kdokoli a je dostupná v knihovně. Tomuto novému systému se říká Open Access. Nutno podotknout, že v poslední době existují různé moderní principy, jak autorům práce platbu „zpříjemnit“, ale to je nad rámec tohoto článku. Velkým propagátorem principu Open Access je… ehm… ehm… jak bych to jenom řekl, abych zabránil panice… je to Bill Gates.

Tento systém je moc krásný, jsou zde ale určité negativní aspekty. Tou nejhorší jsou asi predátorské praktiky některých vydavatelství, která pasou po autorských poplatcích a publikují vaše výsledky bez řádné oponentury. Publikování v predátorech je v našich krajinách administrativně trestáno a dostanete za to zlou muří nohu.

Člověka naplní nadšením hodným Hermelína Týdrdly, když mu grantový komisař napíše do zprávy, že má příliš mnoho článků Open Access. Naštěstí se to dnes dá rozporovat a donutit komisaře, aby ty články snědl.

Dle počtu publikací, dle jejich přínosu a závažnosti jste hodnoceni jako „vědec“. To vede některá pracoviště k feudálním praktikám, že nabírají mraky studentů z Tramtárie, které feudálně využívají. Co udělá Tramtárista, když mu to nejde? Vymyslí si výsledky. Ale tyto podvody byly vždy dříve nebo později odhaleny a zodpovědné osoby prodávají cibuli na náměstí.

Vize, že si nějaká firma vymyslí nějakou blbost a pak zaplatí nějakému vědci, aby jí vypracoval takové zhodnocení přínosu výrobku, aby to mohla vyrábět, je zcela nesmyslná. Zde jsem nucen připustit, že firma zaplatí někomu za posudek, že je úplně v pohodě vypouštět šestimocný chrom na ryby nebo budit luminescenci ručiček budíků radioaktivním radiem. Když pak průšvih vyplave, za tu ostudu to nestojí.

A já si dávám bedlivý pozor, abych něco nefalšoval a všechno bylo OK, ani peak vody v NMR si poslední dobou netroufnu umazat. Druhá věc je, když člověk něco vymňoukne a zvojtí. To se stane a nelze se tomu vyhnout. Před mnoha lety jsem studoval dynamiku komplexace ligandu NMR. Bylo to nádherné, chemie mi kreslila na starém NMR nádherné výměnné crosspeaky, které se krásně měnily s teplotou. Do diskuze jsem popsal teorii, jak se ten ligand báječně odpojí a připojí obráceně – nádhera. Asi za 20 let jsem se úplnou náhodou účastnil nějaké přednášky, kde padl termín Berryho pseudorotace. Tento jev popisuje chování mého systému mnohem logičtěji než moje teorie. Zvracel jsem z toho pak hodinu na WC a málem mi volali rychlou.

Ve farmacii je situace odlišná. Farmaceutické firmy určitě nejsou sbor sympatických miláčků, kteří se s vámi chtějí líbat. Jsou to kruťáci kšeftaři. Farmaceutické firmy dělíme v principu do dvou skupin. Na společnosti, které mají vlastní vývojové týmy vyvíjející nové preparáty (Pfizer, Merck, Moderna, Gilead…). Účinné látce v léku se říká „bioaktivní látka“ nebo také „Active Pharmaceutical Ingredient“, česky prostě apina. Vývoj a testování stojí majlant, mnohem více, než byste čekali. A taková firma si dá ale „sakra majzla“, aby jim náhodou někdo neprokázal, že jejich apina někoho zabila. To by pak celý výzkum a ty miliony vostrejch chechtáků, které společnost zaplatila za vývoj apiny, skončily v kanále. Tím jsem neřekl, že se to neděje, ale je to mnohem nepravděpodobnější, než myslíte. Další problém aplikace léku je jeho tzv. „formulace“. To znamená, s čím jsem to namlel, jak se to rozpouští a takové.

Druhá skupina si hraje s apinami, kterým vypršela patentová ochrana (Zentiva, Sandoz…). Říkáme jim firmy generické. To tyhle kopírovací firmy jsou posly všeho negativního, co známe, to ony uplácejí lékaře a tak dále. Ale i ty se bojí, že by jim někdo něco prokázal.

Korupce, uplácení lékařů a další jevy zde najdeme, ale já opravdu stále nevím, co je to ta Big Pharma nebo snad tomu říkejme farmaceutická lobby. Vlastně vím: „Farmaceutická lobby dává 8G Bluetooth čipy do pasty na zuby, aby vaše zuby navázaly spojení s egyptským bohem smrti Anubisem!“

Vakcíny? Já nezpochybňuji, že kolem uvedení mRNA vakcín do praxe v souvislosti s pandemií je mnoho divného. Ale nyní jsou všechny mRNA vakcíny řádně schváleny – uznávám, že to asi chtělo schválit o něco dříve. Zde je třeba vyjít z toho, že úplně všechny léky mají vedlejší účinky, které byly třeba u zmíněných vakcín dobře popsány.

Já ale nerozporuji, že bleskové schválení mRNA vakcín je divné.

Ale očkování jsem rozebíral už jinde.

Mě nejvíce fascinuje hoax, že vakcíny obsahují grafen, tedy zcela nerozpustnou formu vrstevnatého uhlíku. A tak se mi zdá, jestli by přece jen ty diamanty nebyly lepší.

A nyní mě omluvte, musím mrknout, jestli moji šediví mimozemšťané již přistáli. Ráno odlétám na plochou planetu Asabolk v souhvězdí Mřížky na dovolenou.