Být barytonistou přináší smrt

Dvě velká jména, dva různí muži, dva osudy, dvě kariéry, dvě legendy – a jeden podobný osud. První zemřel zhruba v době, kdy se druhý narodil.

Ettore Bastianini (24. 9. 1922 – 25. 1. 1967)
Narodil se v Sieně, kde se jako mladý zapojoval do zpěvu na bohoslužbách. Od roku 1939 bral lekce zpěvu u Anselma Ammanatiho, který ho ovšem trénoval jako basistu. V roce 1942 se umístil v mezinárodní pěvecké soutěži, kde se účastnil jako basista. Poté narukoval do letectva, kde sloužil až do konce války. Po návratu začal pravidelně vystupovat ve svém rodném městě, ale stále jako basista. Kritika jeho basových vystoupení nebyla příliš pozitivní, a tak se rozhodl zkusit to jako baryton.

Po úvodních problémech, kdy musel znovu pracovat na svém hlase, jeho sláva začala stoupat. Od roku 1954 se stal členem Metropolitní opery v New Yorku. Někdy od roku 1957 začal být považován za barytonovou hvězdu první velikosti. Jeho památná vystoupení a nahrávky patří dnes ke klenotům klasické hudby.

V listopadu 1962 mu byla diagnostikována rakovina hrtanu. Bil se jako lev, snažil se bojovat a zpívat, ale nemoc byla silnější. Na jednom z posledních vystoupení byl dokonce vypískán. V lednu 1967 nakonec rakovině podlehl.

Dmitrij Chvorostovskij
Jeho hlas je Bastianinimu velmi příbuzný, ale srovnání na této úrovni nemá smysl. Narodil se 16. října 1962 v Krasnojarsku. V roce 1989 porazil v pěvecké soutěži svého rivala a přítele Bryna Terfela. Začínal především ruským repertoárem, ale postupně se soustředil hlavně na italské role, zejména Verdiho.

Zajímavostí je, že mu velmi brzy zbělely vlasy, takže nemusel nosit paruku. V roce 2015 mu byla diagnostikována rakovina mozku. Jeho boj s nemocí byl krutý a dojemný, ale i on se nevzdal bez boje. Velkým světlým bodem v jeho trápení byla podpora jeho manželky a rodiny. Nakonec se stal jen stínem pěvce, kterým býval. Svoji nemoci podlehl 22. listopadu 2017.

Chcete srovnání? Oba byli fenomenální barytonisté. Mimochodem, ta La forza z Neapole z roku 1958 je docela vražedná. Bohužel, jejich nahrávky dělí 50 let.

• Ettore Bastianini – La forza del destino, 1958
• Dmitrij Chvorostovskij – La forza del destino, 2016

A pro další srovnání:

• Ettore Bastianini
• Dmitrij Chvorostovskij