Budoucnost opery jako žánru

Následující názory jsou pouze moje a já nemám nárok na žádnou absolutní pravdu. Rád bych aby můj milovaný umělecký žánr byl populárnější. Jistě si nelze nevšimnout, že pro to něco dělám.

Jaká je budoucnost opery jako žánru.

Opera zahyne, pokud se nebudou uvádět nová moderní díla!! Vlastně, opera nikdy nezahyne, ledaže by se uváděla nová moderní díla!!

Tento výrok je parafrází na výrok legendárního impresária Metropolitní opery v NY Sira Rudolfa Binga. Výrok má pokračování:

Jednoho dne přijde operní bůh, nový skladatel, který oživí zašlý lesk operního umění a vetkne operám nový život.

Je jisté, že opera upadá, ztrácí popularitu. Řada lidí považuje operní zpěv za nepřirozený a jejich odpor vůči opeře je až hysterický.

Důvodů je několik. Hlavním důvodem je neznalost a neochota si to opravdu poslechnout. S tím jdou ruku v ruce další jevy. Opera přestala být mediálně podporována, televizní přenosy prakticky zmizely.

Pokud se už náhodou někde něco uvede, má to sledovanost zlomky procent.

Umění zpěvu upadá a řada současných pěvců zní, jako když se v zimě startuje staré auto. Tím se získávají další negativní body ve vnímání operního zpěvu.

Jde to ruku v ruce. S úpadkem umění zpěvu se dále prohloubil úpadek mediální podpory.

Nejsem si jistý, zda by dnes byl někdo schopen zorganizovat projekt, jako byli tenkrát tři tenoři. Operní puristé mžikem odpálí, že to byla šílená estráda. Estráda neestráda, kdokoli projekt vymyslel, udělal pro propagaci opery opravdu moc. Myslím si, že by se při troše snahy tři pěvecké osobnosti našly i dnes. Jenomže to nebude v té třídě, jako byli Pavarotti, Domingo a Carreras. Současní pěvci mohou být jakkoli dobří, ale charisma těch tří mít nebudou. Charisma bez mediální podpory nevybuduješ.

Nevstoupíš však dvakrát do stejné řeky a je asi jasné, že by to dnes už takový úspěch nemělo.

Další problémy jsou složité. Lidé zapomněli vnímat krásu tohoto druhu. I moderní hudba upadá a za chvíli ji bude generovat umělá inteligence.

My starší ještě vzpomínáme, kdy i pop music byla zajímavá a dokázala zaujmout i když to třeba nebyl šálek mojí kávy - Ozzy Osbourne.

Dnešní pop je cosi bez chuti, bez zápachu a bez charismatu.

K tomu přistupují další trendy, které nejsou úplně pozitivní. Panuje přesvědčení, že operní hudba má mít vývoj. Já to nijak nezpochybňuji. Ale pro vstup do světa opery je prostě třeba, aby byly opery melodické. Takové věci jako je nějaká dodekafoniee běžného člověka nezajímají a nezaujmou. Já nezpochybňuji, že i tato hudba má svoje publikum. Ale když na to jako učitel hudební výchovy naženu děti ze 4 B, doživotně je tím otrávím.

Dalším bodem jsou myšlenky moderních režisérů a inscenátorů, kteří se cítí povoláni modernizovat klasická díla. Naláduji tanky do Aidy a skákající opičky do Prodané nevěsty.

Oni ale v reálu nemají právo provádět až takové změny. Je to otravné a mladého potenciálního diváka to spíše otráví a odradí.

Já samozřejmě netrvám na starých původních kulisách, ale inscenace má sledovat záměry autora a kostru děje. To ale opičky v Prodance určitě nerespektují.

Jednoho dne přijde operní bůh, nový skladatel, který to všechno zachrání. Kvůli němu se lidé začnou o operu opěr zajímat. Budou vyškolení noví pěvci a vše v dobré se obrátí.

Zatím tu však není a my musíme vystačit s tím, co máme. Operní bohové už zde byli a my si jich musíme vážit, jinak opera a klasická hudba doopravdy zahynou.