Alfredo Kraus, legenda mezi tenoristy

Alfredo Kraus Trujillo, který je světu znám jako Alfredo Kraus, byl jeden z největších lyrických tenorů 20. století, známý svou technickou brilancí, nenapodobitelnou elegancí a schopností dokonalého ztvárnění postav.

Alfredo Kraus se narodil 24. listopadu 1927 v Las Palmas na Kanárských ostrovech do rodiny rakouského otce, Otto Krause Polenského a španělské matky, Josefy Trujillo Mújica. Alfredo byl druhým ze 4 dětí. Už od mládí projevoval hudební talent a začal se věnovat hře na klavír. Nutno podotknout, že mladý Alfredo studoval na přání otce technické inženýrství. Titul získal v roce 1950. Volání hudby však byl silné, proto se zároveň učil zpěvu.

Zpěv studoval nejprve na místní úrovni spolu se svým starším bratrem Franciscem, který byl barytonistou. Studium zahájil u Gali Markoffové na Grand Canarii. Potom pokračoval ve Valencii u Francisca Andrése. Kraus později pokračoval ve studiích v Madridu a Barceloně, kde se učil španělské Zarzuele, což je specifická odrůda operního umění typická pro Španělsko. Studia pak dokončil v Miláně, kde se pod vedením Mercedes Llopartové zdokonaloval v bel canto stylu.

Kraus debutoval na operní scéně v roce 1956 v Káhiře jako vévoda z Mantovy v Rigolettovi od Giuseppe Verdiho. Tento debut okamžitě odhalil jeho výjimečné schopnosti a odstartoval mezinárodní kariéru. V roce 1958 zpíval roli Alfreda ve Verdiho La traviatě po boku Marie Callas v Lisabonu – tato spolupráce se stala legendární. Živá nahrávka byla vydána a vzdor nedobré technické kvalitě, určitě stojí za poslech.

V roce 1959 debutoval Kraus v Covent Garden jako Edgardo v Donizettiho opeře Lucia di Lammermoor. V roce 1960 debutoval Kraus v La Scale jako Elvino v Belliniho opeře Náměsíčná. V USA debutoval Kraus v roce 1962 a v roce 1966 potom debutoval v newyorské Metropolitní Opeře (MET). Kde vystupoval až do roku 1994. Avšak nutno podotknout, že samozřejmě vystupoval po celém světě. V MET byl Kraus především známý pro své mistrovské provedení rolí v operách skladatelů jako Bellini, Donizetti a Verdi. Jeho výkon v roli Edgarda v Lucii z Lammermooru a Nemorina v Nápoji lásky se stal měřítkem pro všechny tenoristy. Další významné role zahrnovaly Werthera v Massenetově Wertherovi, kde jeho citlivý přístup a schopnost vyjádřit jemné emoce vynikly. Jeho výstavními rolemi byli dále například Hoffmann v Offenbachově opeře „Les Contes d´Hofmann“ nebo Romeo v Gounodově opeře Romeo a Julie. Když hovoříme o Gounodovi, nesmíme zapomenout na operu Faust. Krausův Faust je něco úžasného a všechny nahrávky jsou vysoce doporučeny.

Kraus byl obdivován pro svůj smysl pro styl, dokonalou dikci a dechberoucí pianissima. Díky precizní technice dokázal udržet svůj hlas v mimořádné kondici i ve vyšším věku, kdy stále podával výkony na nejvyšší úrovni.

Alfredo Kraus byl známý svým perfekcionismem a důsledností. Odmítal role, které nepovažoval za vhodné pro svůj hlasový obor, a vždy dával přednost kvalitě před kvantitou. Byl znám svým až policejně pečlivým výběrem zpívaných rolí a například roli Rodolfa v Pucciniho La Boheme odmítl, že je pro něj příliš těžká. Tato pečlivost mu umožnila udržet hlas svěží a zdravý až do konce kariéry. Svým přístupem inspiroval celou generaci pěvců.

Proslul velmi ostrou kritikou programu Tři tenoristé – Domingo, Pavarotti a Carreras, který označil za nepřijatelnou komerční estrádu.

V roce 1997 zemřela Krausovi manželka, Rosa Blanca Ley Bird, a to ho opravdu hluboce zasáhlo. Ztratil pak na několik měsíců schopnost vystupovat. Na koncertní a divadelní pódia se sice vrátil, ale se smrtí manželky se nikdy úplně nevyrovnal. S Rosou Blancou měl 4 děti a byla jeho životní láskou.

I ve svých pozdějších letech Kraus stále vystupoval na předních operních scénách a byl vřele přijímán publikem. Svou poslední operní roli zazpíval v roce 1999, krátce před svou smrtí.

Kraus se celý život až do své smrti věnoval pedagogické činnosti a zpěv vyučoval i v pokročilých stádiích svojí onkologické nemoci navzdory evidentním bolestem, kterými trpěl.

Alfredo Kraus zemřel 10. října 1999 v Madridu.

V roce 1991 byl Kraus oceněn cenou prince z Asturie. V roce 1997 jeho rodné město Las Palmas de Gran Canaria na jeho počest otevřelo Auditorium Alfreda Krause.

Krausův umělecký odkaz žije dál a jeho hlas je stále zdrojem inspirace pro pěvce i milovníky opery.

A nyní se na něj podíváme

Georges Bizet „Lovci Perel, árie Je Crois Entendre Encore“ https://youtu.be/5MqrMC7KtS8

Tady je ukázka z celovečerního filmu „Gayarre“, ve kterém Alfredo účinkoval a árie z opery Don Pasquale https://youtu.be/7pGm44Xgfgw

Chcete lekci Belcanta? Donizettiho Dcera pluku, árie Ah mes amis …. Pour mon ame a salva vysokých Cé, které Alfredo z fleku vypálil jen tak z legrace, v 59 letech. Ten jeho nadhled a to, že ho to opravdu baví, jsou naprosto neodolatelné https://youtu.be/UrD6JJuUJ0E

Nyní bych mohl doporučit nějaké nahrávky a zde je problém, tento umělec je v našich končinách méně znám a nahrávky jsou špatně dostupné. Ale něco najdu.

Charles Gounod, Romeo a Julie, Romeo & Juliette - Alfredo Kraus, Catherine Malfitano, José van Dam, Gino Quilico, Ann Murray, Gabriel Bacquier, Jocelyne Taillon, Charles Burles, Chœur Régional Midi-Pyrénées, Chœur Du Capitole De Toulouse, Orchestre Du Capitole De Toulouse / Michel Plasson – Je to moje první nahrávka, kterou jsem si koupil na CD. Je to skvost a ozdoba mojí sbírky. Bohužel jedno CD ze setu je ztracené a mám jen vypálenou kopii.

Rigoletto – nahrávky tohoto Verdiho operního evergreenu jsou dvě (minimálně). Ta pozdější je z roku 1979, Julius Rudel, Alfredo Kraus, Sherrill Milnes, Beverly Sills, Samuel Ramey a Mignon Dunn. Tohle překvapivě vydal Supraphon v licenci a je to skvost.

Druhá nahrávka je ze zlatého období MET, tedy z roku 1964 a atakuje to dle mého názoru pozici královské nahrávky. Pod vedením dirigenta Georga Soltiho vystoupili: Alfredo Kraus, Anna Moffo, Robert Merrill, Ezio Flagello a Rosalind Elias. Za nejlepší nahrávku to ale neprohlásím, určitě bychom nalezli nějaké srovnatelné.

O Traviatě s Callas jsem již psal, Mutiho verzi neznám, nemůžu sloužit. A asi to tedy bude muset stačit.