Patřím mezi lidi, kteří by rádi zkusili téměř všechno. Tak jsem se jednou odhodlal vyzkoušet si řemeslo řeznické. A to pomalu u jedné z mého pohledu nejobtížnější disciplíny – výrobě jitrnic.
Abych předešel jakýmkoli pochybnostem – maso jsem samozřejmě dle zákona pořídil z certifikovaného řeznictví, jatek apod. Vůbec, ale vůbec by mě nenapadlo zaplatit nějakému chovateli prasat za porážku jeho prasátka boubelatého domácího a už vůbec bych to maso bez jakéhokoli veterinárního potvrzení, glejtu a razítka nepřevážel domů a tam dělal tak nebezpečnou věc, jako jej zpracovával a následně – ta hrůza – jej sežral.
Zpět k jitrnicím. Našel jsem mou oblíbenou knihu – kuchařku. Již podle názvu prostě nemůže být nic lepšího – Chemie pro každého. Přesně podle receptu na pravé jitrnice jsem vše zpracoval, nakrájel, promíchal. Nachystal si nabíječku a už to jelo. Krásné jitrničky…a bylo jich dost. Rozdělil jsem je na několik částí a každou vařil samostatně v brutaru na zahradě.
Jitrnice po vytažení potřebují vychladit. Rozložil jsem si je na stole, do brutaru vložil druhou várku a udělal velkou, ale fakt velkou chybu. Šel jsem se ohřát do domu. Po chvíli se vracím a nevěřím vlastním očím. Sousedovy kočky právě hodovaly na mých, rozumějte mých potem a dokonce i nějakou kapkou krve zaplacených a vlastnoručně vyrobených jitrničkách. Rozezlen jsem je zahnal, politoval zničenou várku a sám si vynadal. Taková hloupost, nehlídat, nezabezpečit.
Druhou várku jsem tedy opět rozložil k vychlazení, zabezpečil – přikryl, aby se k nim ty mrchy nedostaly. A v klidu jsem se šel opět ohřát. Jenomže ty mrchy se k nim dostaly. Ne ke všem, ale část mých hebkých, krásných, voňavých, evidentně velmi chutných jitrnic mi opět odtáhly a zničily. Kdyby se kolem jen prošly, mňoukly, upozornily na to, že díky nim nejsou v okolí myši, rejsci a jiná hlodavčí havěť, po zásluze by jednu či dvě dostaly a ještě na podnose. Takhle přišly nezvány samy a plundrovaly a plundrovaly. Dobrá, kdyby si vzaly jen co sní, nemrzelo by mě to tolik, jako když vím, že si uzmuly i kusy, které někde pohodí, zahodí a nakonec v lepším případě skončí v popelnici.
Poslední várku poučen vším tímto bezprávím vykonaným na mé osobě, jsem chladil doma, mimo dosah koček a jakýchkoli jiných očí. Nejsem přeci až tak hloupý. Na mém místě byste to udělali zřejmě také. Nebo vás by těšilo, aby se na vašem díle přiživoval někdo, kdo se o něj vůbec nezasloužil či si přisvojil více než by mu náleželo jako řádná odměna za pomoc např. s eliminací nebezpečných živlů na zahradě? Zřejmě nikoli.
No a teď si představte, že se nejedná o jitrnice, ale o produkt vaší práce. A úplně nejjednodušeji – jedná se o vaše peníze. Makáte od rána do večera, vyděláváte peníze a pak přijdou kočky v podobě berních úředníků a podstatnou část vám seberou. A seberou vám peníze, o kterých víte, že kdybyste je hodili přímo do kanálu, dopadly by stejně. Berní úředníci něco spotřebují účelně (předají k financování ochrany bezpečí, fungování základních služeb atd.), ale zbytek vyhodí za nesmysly (předražené nákupy, stavba cest odnikud nikam, financování života odpůrců práce apod.). Nejprve ve své naivitě vše přiznáte – rozložíte jitrnice na stůl. Berní úředníci přijdou, zrekvírují a vám zůstanou oči pro pláč. Podruhé si s nimi zkusíte zahrát na schovávanou. Jenomže berní úředník ovládá moc, na kterou je krátký i Čáryfuk. Do třetice už nebudete doslova blbí a peníze (jitrnice) vyvedete mimo jejich dosah. Berní úředníci na vás budou nadávat, budou vás hanit, ale k vaší odměně za práci se nedostanou. Svou činností dokonce přispějí k tomu, že se nedostanou ani k podílu, který by byl sice malý, ale pro vás zcela přijatelný a rádi byste jej bernímu úřadu dali jako odměnu státu za efektivní služby, které poskytuje.
Přesně toto je podstata tzv. daňových rájů. Nejsou špatní ti, kteří v nich ukrývají peníze. Jitrnice byste také schovali, tak proč by to mělo být jinak s penězi? Možná, že se nejedná ani tak o daňové ráje, kam lidé utíkají, ale spíše o daňové peklo, kde lidé nechtějí žít. Vy snad chcete žít v pekle?
