Stát má využít své autority v tom nejkrajnějším případě. Je to logické. Avšak nikoli v Česku platné. A nejen u nás.
Domníváte se, že nám stát nenařizuje, co máme dělat či neřídí naše životy nad rámec potřebnosti? Příkladů je však mnoho. Bohužel jsme si již zvykli a postupné zavádění jednotlivých regulací ani příliš nevnímáme.
Jeden příklad za všechny. Představte si, že máte domek se zahrádkou, je pondělí večer, vrátili jste se z práce. Těšíte se na chvíli klidu. A v tom se ozve sousedova motorová pila. No dobrá, potřebuje řezat dřevo. Také to děláte. Tu chvilku to přežijete. Jenomže ona to není chvilka. Řeže až do desáté večer. Můžete mu něco říci? Proč byste to dělali? Kdy jindy se totiž má připravit na zimu. Víkend byl příjemný, krásný. Přímo vybízel k práci na zahradě, ale….Ale někdo prosadil pro blaho všech vyhlášku o víkendovém zákazu používání hlučných zařízení. Tudíž kdy jindy řezat než přes týden.
V tu chvíli je vám jedno, že o víkendu byl klid. Nyní vás dráždí večerní hluk a vy už máte na zimu nachystáno. Můžete využít svého vlivu na starostu – při pití piva v hospodě mu navrhnete, že přece všem vadí, když ve všední dny po 18. hodině někdo řeže dřevo. Bylo by pro blaho všech, aby se taková činnost zakázala. A starosta se toho ujme a jako autorita schopná ovlivnit znění vyhlášek (má za sebou většinu zastupitelstva), protihlukovou vyhlášku s touto drobnou úpravou prosadí.
Zbavili jste se hluku od souseda. Jenomže on si dřevo musí nařezat. Dobrá, vezme si přes týden dovolenou a již v sedm hodin ráno, aby vše do šesté večerní stihl, řeže. Vám pod oknem ložnice, v níž spíte. Vlastně už ne. Kdo by také dokázal spát za zvuků motorové pily.
Opět zajdete za starostou – Víš, Pepo, když jsi ten starosta, všichni stojí za tebou. Ten zákaz po šesté večer – skvělá věc. Ale jsou vykukové, kteří začínají pracovat od sedmé ranní. Chápeš to? Všem to vadí. Bylo by třeba upravit vyhlášku – např. hlučné činnosti od deváté ráno do šesté večer.
A starosta se zastupitelstvem opět pod palbou argumentů (jde přeci o hlasy voličů) opět upraví vyhlášku. Dokonce na zastupitelstvo přijdou lidé, což nebývá na vesnici běžné, a tuto úpravu podporují.
Vy se najednou krásně vyspíte, večer máte klid. O víkendu máte klid. Prostě pohodový život.
Jenomže máte den dovolené. Odpoledne zasednete k obědu, těšíte se např. na husičku s dozlatova propečenou kůrčičkou a ………… soused řeže dřevo. Jak se při tom máte v klidu najíst?
Opět jdete na jedno se starostou, opět jej ubijete argumenty, že všichni za ním stojí, všichni si to přejí a máme další úpravu vyhlášky – hlučné práce mezi 9. a 11. hodinou, následně od 14. do 18. hodin. A máte klid.
No a pak jednou přivezou dříví vám, vytáhnete svou motorovou pilu, nastartujete ji a máte za bránou policii, v peněžence místo bankovky stvrzenku o pokutě a jste naštvaní na celý svět, protože kdy jindy si máte nařezat dřevo.
A přitom by stačilo neřešit klasické sousedské vztahy nařízeními a vyhláškami, ale domluvit se například se štamprlátkem slivovice v ruce přímo se sousedy a dohodnout se na vzájemném respektování.
Ale to bychom nemohli žít v Česku.
Že je onen příběh příliš vykonstruovaný? Skutečně? Rozhlédněme se kolem sebe a zjistíme, kolik nařízení, vyhlášek a zákonů máme. Kolik úředníků se jimi živí, kolik peněz úřady vydělávají na pokutách. A hlavně si uvědomme, že tato nařízení nevznikla najednou, ale postupným utahováním šroubů za našeho tichého souhlasu.
