Tygr indočínský

Pantera tigris corbetti

Prakticky po celou dobu co jsem ve Vietnamu, se snažím najít člověka, který dokáže v horských lesích vystopovat tygra. Předevčírem jsem se konečně dočkal. Od přítele jsem k narozeninám jeden takový kontakt dostal.  Dokonce jsem již dnes ráno s oním mužem mluvil po telefonu.

Pojedu na jeden až dva týdny do horského deštného lesa, kde budeme společně stopovat tygry. Opravdový a nefalšovaný wildlife. Žádný jeep, žádné naservírované jídlo, žádná postel… a v neposlední řadě, ani žádná jistota. Všechno tohle je pouze o nikdy nekončícím dešti, prosekáváním se bujnou vegetací, pijavicích … a náhodě. Právě náhoda a štěstí je alfou a omegou všeho.

Jenom si zkuste představit, že takový jeden dospělý samec si udržuje teritorium o rozloze 150 km2. Kdo navštívil podobné oblasti mi nejspíše dá za pravdu, že terén v horách je náročný a víceméně neprostupný. Bez zkušeného guide je takměř nemyslitelné najít pouhou stopu, natož plachého a obezřetného tygra alespoň na krátký okamžik zahlédnout.

A že Vám to celé připadá jako pohádka a dobrodružný trip?

Omyl přátelé, v žádném případě tomu tak není.

Pokusím se celou věc částečně nastínit.

Onen pán je totiž jedním z ilegálních lovců. Patřičná obava je proto zcela na místě. V sázce je hodně. Peníze, vězení, a vyloučena není ani smrt. Přišlo mi to celé zprvu trochu úsměvné, ale získáváním nových informací, jsem pomalu začínal chápat. Skutečně jen malá hrstka lidí dokáže tohoto mnohdy až dvěstěkilového drobečka vystopovat. Místní lidé tygry nazývají stíny lesa. Bohužel pro tygry a potažmo i pro celý svět, to dokáží (až na pár vyjímek) pouze lovci.

Proč tolik řečí a obav?

.

Snad jsem dostatečně naznačil, o jak moc riskantní podnik se jedná. A to ne pouze pro daného pána. Svým způsobem jsem v tom taky. Největším rizikem jsou však válečné miny (velká část hor je dosud neodminována), a v neposlední řadě samozřejmě samotní lovci. Prozrazení, nebo jakékoliv zviditelnění pytláctví a následného černého obchodu, by těmto lidem způsobilo veliké problémy a peněžní ztráty. Důvod je prostý. Když opominu možné vězení, tak jde především o jinou věc. Jedná se o to, že jeden ulovený tygr dokáže finančně zabezpečit několik rodin (možná i vesnici) na hodně dlouhou dobu.

Proto tolik obav, strachu a utajení.

To je prozatím vše co vím. Podrobnosti jako kde, kdy apod. se dozvím až těsně před samotným tripem.

Proč to všechno?

Nabízí se otázka, proč to onen pán vlastně dělá?

Proč riskuje, a ještě navíc s bělochem?

Odpověď je asi následující. Onen muž si uvědomil, čeho všeho se svým jednáním dopouští, a o jak velké a nevratné ztráty se jedná. Dále snad pochopil, že když nezabije, může na tom být finančně lépe. A nejenom on, ale všichni co jsou na ilegálním lovu (a teď se nejedná pouze o tygry) svým způsobem finančně závislí.

Možná trochu laciná a naivní odpověď pro globálně smíšlejícího člověka. Ale věřte, že právě vzdělání, znalosti a osvěta, je jejich hlavním nedostatkem. Tito lidé nezabíjejí pro radost. Bohužel jejich zoufalá situace jim na výběr moc možností nedává.

A v tomto je podlé mého názoru největší šance pro záchranu vietnamské fauny.

Bylo by naivní si myslet, že někdy klesne poptávka po podobném sortimentu. Stejně tak by bylo naivní si myslet, že se všechno samo přirozeně obnoví. Nejspíše si příroda pomůže sama, ale v prvé řadě již nesmí docházet k dalšímu snižování stavů. Přesněji řečeno, alespoň se je pokusit eliminovat na minimum.

Moc času již nezbývá. A to nejenom ve Vietnamu...

Kdyby bylo takových lidí jako je onen pám více, mohlo by to být řešení jak pro obyvatelstvo těchto oblastí, tak pro samotné tygry indočínské.

Nebudeme lovit, nebudeme zabíjet. Budeme pouze stopovat.

Mám společně s jedním institutem takový možná až nereálný plán.

Nebudu ale předbíhat, nerad bych vše zakřiknul.