Provincie čaje- město Thai Nguyen

Provincie Thai Nguyen je ve Vietnamu známá především jako značka nejlepšího čaje. Nejedná se však pouze o čaj, ale také o železo, měď, uhlí a v neposlední řadě zlato. Tohle všechno provincie nabízí. Jak vypadá jeden takový běžný pracovní den jejího krajského města, jsem se pokusil zachytit na pár fotografiích a komentářích.

V minulém týdnu jsem měl poměrně hodně pracovních poviností. Na web jednoduše nějak nezbýval čas. A když už jsem si chvilinku našel, tak jsem se zasekal na úpravách, dolaďování apod. Nikdy bych nevěřil kolik času stojí udělat jeden takový web. Možná pro profesionála otázka hodin, ale pro mě jako samouka, otázka týdnů. No nic. Snad už bude vše tak jak má být, a já se budu moci věnovat zábavnějším věcem než je úprava html kódů.

Jak jsem se již zmínil na začátku, nějak mi na nic nezbývá čas. Důvodů je několik. Zaprvé rozjíždíme nějakou kovodělnou výrobu zde ve Vietnamu, a za druhé začínám spolupracovat společně s dalšími Čechy žijícími v Asii na projektu cestovní agentury. V nabídce se tak vedle Vietnamu a Laosu objeví i Malajsie, Indonesie, Filipíny, Srí Lanka a Čína. Jak se nám to nakonec všechno povede, ukáže čas. Možná první vlaštovičkou by mohla být kombinace Vietnam - Filipiny, kterou připravuji pro čtyřčlenou skupinu na přelomu roku.

Tolik v krátkosti na úvod. Bližší informace se dozvíte v nejbližší době.

Abych se ale vrátil k dnešnímu článku. Minulou středu jsem jel společně s přítelem na obchodní jednání. Museli jsme se předtím ještě zastavit v krajském městě Thai Nguyen pro potřebná povolení. Jak to tak ve Vietnamu chodí, čekali jsme a čekali. Abych si ukrátil čas, cvakal jsem si u hlavní silnice raní provoz.

Shodou okolností jsem musel odpoledně opět do Thai Nguyen, a navečer znovu, protože jsem vezl přítelkyni do školy. Při čekání jsem si uvědomil, že ač sice rok navštěvuji Thai Nguyen téměř deně, ještě jsem tady toho moc na digitální kartu nezachytil. Thai Nguyen má takměř 80 000 obyvatel a je hlavním městem provincie Thai Nguyen.

Připravil jsem pár fotografií z jednoho všedního dne. Jak se mi to povedlo (nepovedlo), můžete posoudit sami.

Celý den ovšem zachycený není, protože dopoledne jsem strávil ve fabrice. Jak to vypadá v koovovýrobě s takměř tisíci zaměstnanci se podíváme podrobněji příště. Dnes to bude o všem okolo, ale hlavně ne o práci. O práci vlastně trochu ano, ale ne o mojí :).

Tak jdeme na to.

Každé ráno je podobné. Motorky, a na nich veškeré pracovní pomůcky.

Konkrétně na téhle fotografii, si paní veze celou svojí hospůdku.

IFA

Mnozí si nejspíše pamatují. Tohle nákladní auto z produkce bývalé NDR,

se ve Vietnamu těší stále velké popularitě. Po motorce druhý nejčastěji viděný dopravní prostředek.

Koně, koně, koně. I když jsou tu koně malého vzrůstu,

práci musí vykonávat stejně těžkou jako jejich větší kamarádi, které známe od např. od nás.

Všimněte si prosím, že se ochladilo. Po ránu je 18-20C a to už je na rukavice a peřovku.

Možná trochu úsměvné, ale i já se klepu zimou v Goretexové bundě.

A další koňský povoz.

Drožkáři se scházejí se na jednom místě, podobně jako v Čechách vozidla TAXI.

Nevím kdo a jak je koordinuje, ale stojí na štaflu a čekají, dokud nedostanou práci.

Tady je vidět jeden čekající pár.

Nejenom za prací, ale i do školy se musí. Jedna z těch menších školiček na okraji města.

Mimochodem v Thai Nguyen jsou tři vysoké školy.

Jen tak pro zajímavost, na pedegogické fakultě je více jak 3000 studentů.

Je čas oběda. Jsem pozván na společný oběd u přítele.

Čekání si krátím focením na zahrádce před domem.

Sestra zalívá zeleninu,

a otec vyrábí párátka na zuby.

Nebojte se, nezbláznil jsem se, skutečně se jedná o prvovýrobu párátek.

Vyrábí se z bambusu. Vietnam by bez párátek, nebyl ani Vietnamem.

Neexistuje jediný člověk (včetně slečen, a žen), který by po jídle neměl alespoň 20 minut v ústech párátko.

Hostina je připravená, můžeme začít.

Měli jsme husu. Mohu jenom doporučit...

Seance po obědě.

Slunce hřeje, pivo chladí, a rozkvetlé stromy vytváří pocit dokonalé relaxace.

Co víc si může člověk přát...

Nějak takhle to tu právě kvete.

Počasí momentálně připomíná v severním Vietnamu evropský konec května.

Pár detailů pro zahřátí.

A další.

Kamarádův dům sousedí s tímhle památníkem.

Co představuje, a na čí počest je postaven, opravdu netuším.

Květ z rozlvetlého stromu, který můžete vidět na předchozím snímku.

Pomalu se začíná stmívat.

Kolem 18 hod. se slunce pro dnešek loučí.

Noční, spíše podvečerní život v Thai Nguyen.

Místní prodavač ovoce.

Z levé strany mango, pitaya a vodní meloun.

Na tržnicích se nakupuje přímo z kol a motocyklů.

Je to neskutečný chaos. Na tenhle "poklidný" okamžik jsem čekal skoro čtvrt hodiny.

A další prodavačka zeleniny. To balené ovoce je původem z Číny,

které je však poměrně hodně drahé. Převážně se jedná o jablka a hrušky.

Ani jedno z nich ve Vietnamu neroste.

Nicméně i Vietnamci vědí, že potraviny a ovoce "made in China" je nezdravé.

Prakticky vůbec nikdo ho proto nekupuje.

Pomalu je čas na večeři.

Tahle paní pro nás večeři připravuje.

A takhle nějak její výtvor vypadal.

Oheň.

Lidé před svými domy po setmění pálí naprosto všechno.

Kouř a plápolající ohýnky jsou v centru města (a nejen tam) naprosto normální.

Jedna řezbářská dílnička.

Dřeva je tu jako všude jinde v Asii nedostatek.

Veškerý nábytek, rámy oken, oltáře, až po sedací soupravy je ze dřeva.

Vietnamci jsou v tomto mistři. Jedná se vždy o nádhernou a dokonalou ruční práci.

Tohle nejí hrobeček.

I uprostřed města jsou zahrádky. Každé místečko s kouskem země je obděláváno.

Konkretně v tomto případě se jedná o zeleninu.

Všimněte si prosím betonových značek.

Beton je tady (díky všudypřítomným vápencovým horám) hodně populární.

Takhle nějak vypadá myčka na autobusy.

Posuvné kartáče nahrazuje popocházející majitel po střeše autobusu.

Červená na semaforu je pouze kosmetický doplněk.

Provoz se na červenou nezastavuje, a pokračuje poklidně dál.

Zeleniny a ovoce je tady všude kolem nepřeberný výběr, a v neomezeném množství.

Úklidové čety.

Nastupují kolem osmé hodiny večerní a končí ráno po rozednění.

Díky nim, jsou všechna města (ale i vesnice), skoro až dokonale čistá.

Květiny.

Po zelenině a ovoci, druhý nejprodávanější artikl.

Vietnamci květiny milují.

S řezanou květinou se zde potkáte naprosto všude.

Grilovaná kukuřice.

Oblíbený večerní pokrm.

Podobných občerstvovacích míst jsou po celém městě desítky, možná stovky.

Bagety.

Jsou sladké, ale netěší se ani zdaleka takové popularitě jako v Evropě.

Kupují se velice málo, a to pouze jen ve městech.

Tyhle ženy prosedí u svých stánků doslova celý den.

Ráno v pět hodin už je tam vidíte, a večer v devět jsou tam ještě.

Jeden z domů v jedné neznámé uličce v Thai Nguyen.

Fontána.

Chlouba města Thai Nguyen.

Během léta je u ní večer co večer nespočet stánků s občerstvením a tisíce lidí.

V samém centru, hned naproti fontáně je tenhle monumentární pomník.

Přilehlý park poskytuje příjemné večerní posezení s vyhlídkou na město.

Nějaký televizní, nebo telekomunikační stožár.

Přes den celkem ohavnost, ale večer takhle krásně svítí.

Nakonec vlakový přejezd.

Koleje jsou v celém Vietnamu osvětleny takovýmito červenými lucerničkami.

Vypadá to skoro jako z říše pohádek o skřítcích.

Krátké video z vlakového přejezdu a více na mém novém webu www.vietnamtravel.cz