Hanoi - oslavy 1000 let

Druhý říjnový víkend probíhal ve znamení tisíciletých oslav hlavního města Vietnamu. Takovéto výročí si zasluhuje patřičnou grácii.

Zároveň je to ohromná příležitost jak prezentovat metropoli Hanoi, a potažmo i celý Vietnam.

Jak se s tím páni radní, straníci, politici, vojáci, policisté a v neposlední řadě i místní obyvatele vyrovnali?

Posuďte sami.

1000 năm Thăng Long - Hà Nội

Celé oslavy byly naplánovány na několika místech Hanoe s tím, že každý den bylo centrum akcí někde jinde. Možná dobrý záměr, ale realita trochu odlišná. Doprava zhoustla takovým způsobem, že přesunout se z místa na místo byl téměř nadlidský výkon. Situaci navíc komplikoval podvečerní přesun, protože po všechny večery bylo hlavním místem oslav jezero Hoàn Kiếm.

Jezero Hoàn Kiếm.

Kolem jezera které má  na délku něco přes pět set metrů, a jehož šířka není více jak dvě stě metrů se podle odhadů vietnamské televize procházelo večer co večer něco kolem jednoho milionu lidí. Procházelo je správný výraz, protože nešlo dělat nic jiného než obcházet jezero v proudu davu. Když k tomu připočítáme ještě poměrně velké teplo, jednalo se o celkem slušnou adventure.  Kdo se zúčastnil, nejspíše dlouho nezapomene.

Nějak takhle vypadal dav lidí kroužících kolem jezera.

Kolem jezera vystupovali umělci z různých částí světa. Různé hudební žánry jen pár desítek metrů od sebe. Na jednom místě pěli své árie operní pěvci, a jen o kousek dál nějací jamajčani hráli svoje rege. Tenhle nápad se mi líbil. Nikde jsem se ještě s podobným provedením nesetkal.

Vystoupení operních pěvců u jezera Hoàn Kiếm.

Bohužel i neštěstí provázela oslavu tisíciletého výročí Hanoe. V sobotu večer se měl konat velký ohňostroj, který se nakonec nekonal, protože dopoledne vybuchly u fotbalového stadionu kontejnery s pyrotechnikou. Nevím přesně kolik lidí výbuch zaplatilo životem, ale mluvilo se nejméně o osmi cizincích. Podle všeho se mělo jednat o Němce a Malajce. Tento smutný okamžik přivolal do Hanoje další tisíce vojáků a policistů. Jejich přičiněním se již tak kolabující dopravě ještě více přitížilo. Byli všude, a když to jen trochu šlo, tak jich byla na jednom místě hned celá četa.

Nedělní raní přejezd z hotelu k Ho Chi Minh mauzoleu, kde se konala vojenská přehlídka.

Vojenská přehlídka

Hlavní den oslav připadl na neděli 10.10.2010. V raních hodinách měla před Ho Chi Minh mauzoleem probíhat vojenská přehlídka. Nevím proč, ale na tu jsem se těšil nejvíce.

Jak se později ukázalo, stála za to. A to i přes veškerá naše úskalí, které celé akci předcházely. První překvapení nás zastihlo přímo na ulici před hotelem. Nekončící kolona motorek, která se po pár stovkách metrů proměnila v totální kolaps. Provoz se jednoduše zastavil. Zbývaly dvě možnosti. Buď opustit silnici, a nebo se s přehlídkou nadobro rozloučit. Zvolili jsme první možnost, a tak jsme se přes chodníky, parčíky, a já nevím co ještě protlačili až na danné místo. Jeli jsme sice necelých pět kilometrů více jak čtyři hodiny, ale dojeli jsme. Tam však nastal další problém, a to jak se vůbec dostat na viditelnou vzdálenost. Nevím kolik lidí se přišlo na projevy a vojenskou přehlídku podívat, ale bylo jich více než hodně. Hodně je slabé slovo. Byla tam snad celá Hanoi i s okolím. Alespoň tak mi to připadalo.

Měli jsme však veliké štěstí. Nějakým nedorozuměním si mě jeden z vojáků s někým spetl, a pustil nás za první bezpečnostní zábrany. Nesnažil jsem se mu vůbec nic vysvětlovat (i když přítelkyně se mu moc nezdála), a very fástr jsem táhl em za ruku davem. Ta měla, jako ostatně ze všeho, typický vietnamský strach. Něco v tom smyslu - co se stane, když se stane apod.. Nestalo se samozřejmě nic, a my jsme se mohli v relativním klidu kochat nad tou vší  nablýskanou parádou.

Vojenská přehlídka předčila všechna moje očekávání. Byla senzační. Vojsko spolu s dalšími  bezpečnostními a obranými složkami státu mají Vietnamci v pořádku. Můžete se sami přesvědčit z přiložených fotek.

Možná Vám tohle všechno bude něco připomínat, ale tohle bylo monstrozní. Zkrátka bezchybné předvedení.

Česká Republika v Hanoi

Stánek s pivem, párky a jeden informační stánek.

Česká repulika, respektive hlavní město Praha se oslav taktéž zúčastnila. Město Praha má jakousi družbu (neznám konkretní termín) s městem Hanoi. Přijelo 34 lidí radních včetně pana primátora. Dále přijel skuina jazzmanů a dokonce i Spejbl s Hurvínkem.

Místo bylo vybráno dobře. Stánek se nacházel jen kousek od samého centra v dětském areálu. Tahle myšlenka mohla dopomoci k celkem slušné účasti z vietnamské strany.

Jazz byl na pořadu v páteční podvečer, a i když jsem koncert nenavštívil, podle slov kamaráda byl hodně dobrý. Bohužel špatná propagace se podepsala na velmi nízké návštěvnosti. Dvě představení Spejbla s Hurvínkem (jedno v sobotu a jedno v neděli) mělo veliký úspěch. A to nejen u těch nejmenších.

Tím však pozitiva končí.

Tisková konference, která probíhala v české restauraci, byla pouze pro zvané. Stejně tak všechno ostatní. Nebylo se možné dostat nikam. Všechno uzavřené s nápidsem "pouze pro majitele karet". Ty jsme samozřejmě neměli, a tak jsme měli smůlu. Bohužel neochota a skoro až arogance, když jsem požádal jakéhosi pána o prohlédnutí reklamních a propagačních materiálů, mluvila za vše. Nešlo mi o triko, nebo propisku v igelitce. Požádal jsem pouze o jedno z mnoha reklamních DVD Praha. Ani argument, že to nechci pro sebe, nýbrž pro svoji vietnamskou přítelkyni, nepomohl. Chtěl jsem, aby se mohla podívat na něco z české kultury. Měla smůlu. Neviděla nic. Docela těžko jsem jí vysvětloval proč. Nejspíše to nepochopila, a já si připadal tak trochu zvláštně.

Když o tom teď tak přemýšlým, tak vlastně viděla hodně. Ukázal jsem jí (i když nechtěně) jednu z českých vlastností, jakou je arogance a nezájem. Jestli to takhle páni radní předvádí i na úřadě, tak upřímě lituji.

Vrchol všeho byl takový, že v neděli krátce po druhé hodině odpoledne, kdy oslavy vrcholily, český stánek končil. Vše se zabalilo a odvezlo na ambasádu. V hlavní den oslav, v nejsilnější hodiny kdy na místo přicházely rodiny s dětmi, nebylo kromě nápisů PRAGUE nic. Než takováto prezentace, tak to raději nic.

Jednalo se podle mého názoru o ostudu jak pro Prahu samotnou, tak potažmo pro celou zemi. Vynaložené finanční prostředky by si za téhle situace zasloužily daleko lepší investování.

Jen tak na okraj bych zmínil, že Česko má ve Vietnamu hodně dobré jméno. Řekl bych že jedno z nejlepších ve srovnání s jinými státy. Nese si tuhle pověst ještě z dob bývalého Československa, kdy naší zemi navštívila první plna vietnamských pracovníků. Byla by nejspíše velká škoda o dobrou pověst přijít, protože Vietnam je, a do budoucna zajisté bude velice zajímavý trh.

Pomyslnou třešničkou na dortu, byl sám pan primátor. Ten se neobtěžoval za dva dny místo ani navštívit. Podle zpráv z okruhu jeho spolupracovníků nenavštívil ani žádnou jinou akci pořádanou z pražské strany. Hrál někde v okolí hanoje tři dny golf. V úterý celá skupina radních odcestovala zpět do Prahy.

Ve středu jsem na na iDnes četl článek o tom, jak se pan primátor vymlouval z úterního soudního řízení ve věci OpenCard Praha. Musel jsem se pousmát.

Nemá cenu se tím dále zaobírat. Raději se podívejte na pár fotografií z celého víkendu.

Krátké video z oslav a více na www.vietnamtravel.cz

Dům Opera Hanoi.

Nápisy, billboardy a jiné upoutávky byly všude.

Před Ho Chi Minh muzem pár hodin po přehlídce.

Jako kdyby se nic nedělo.

Vysokoškolsky vzdělaná přítelkyně nezná Vladimíra Iljiče.

Taková hanba. Ještě že já znal a vysvětlil...

Alegorické vozy. Snad nebudou odpočívat dalších tisíc let.

Čekání na nedělní přehlídku.

Noční oslavy u jezera Hoàn Kiếm.

Noční oslavy u jezera Hoàn Kiếm.

A jeden z dalších poutačů.

Osvětlená nejstarší pagoda v Hanoi, a možná i v celém Vietnamu.

Stromy, lampy, dokonce i motorky a auta byly nazdobeny.

Výzdoba ve tvaru kětů a hvězd.

Vstupní vchod do jedné z restaurací.

Noční oslavy u jezera Hoàn Kiếm.

Noční oslavy u jezera Hoàn Kiếm.

Most k pagodě na jezeře.

Noční oslavy u jezera Hoàn Kiếm.

Noční oslavy u jezera Hoàn Kiếm.