Kajícná zpověď kulturního snoba
Oscar Wilde, nekorunovaný král všech kulturních snobů
Důležitější část je ta druhá, ta o poučenějším čtenáři a kulturní encyklopedii. Postmoderna totiž může některé vnímatele – vztahováno nejen na literaturu, ale i film a hudbu - podvědomě nabádat ke snobismu - k vymezování se vůči jiným druhům umění jako nižším, méně hodnotným. Samozřejmě že pohled snoba na tuto „nižší kategorii“ je přeplněný odsudky, hanlivý a posměšný. Ale jedním z poznávacích znamení kulturní snoba je nepochybně i to, že si vytváří názor mnohdy na základě jediného rysu, bez toho aniž by blíže prozkoumal to, o čem mluví. Kulturní snob si je také naprosto jistý svou pravdou. On přece jasně dovede rozpoznat co je dobré a co je špatné, co je umění a co žumpa hodná zapomnění. A tento pocit si nenechá ničím a nikým vymluvit. Kulturní snob je člověk s velmi vyhraněným žebříčkem hodnot, neobjevuje nové věci, jen čím dál tím hlouběji vplouvá do jednoho oblíbeného tématu. Kulturní snob, oblažen hávem pocitu své vlastní nadřazenosti se s oblibou zabývá tématy, které jej už na první pohled vyhraňují vůči ostatním, běžným milovníkům kultury. Zvláštní, jaká koncentrace kulturních snobů se vyskytuje mezi posluchači opery, diváky těžce artových filmů a návštěvníky výstav abstraktního umění.
Vypovídá o mně něco, že nepovažuji za umění černý čtverec na bílém pozadí? Možná, že nemám dostatek fantazie, že si za tento jednoduchý obrazec nedokážu dosadit řadu významů a v tomto prostém obraze najít duchovní podstatu svého života, nedejbože všehomíra. Ale není to vlastně naopak? Není to od kulturního snoba vlastně jen kompenzace vlastních pocitů méněcennosti? Kulturní snob má monopol na pravdu. Svoje rozsáhlé monology na téma „Zdlouhavost expozice u filmů Christophera Nolana“, „Kostýmní výtvarnictví v opeře Don Giovanni v podání toho a toho ochotnického divadla“ prokládají řadou cizích výrazů, které jejich projevu dávají punc věrohodnosti a v očích náhodných posluchačů jim dodávají auru odborné nadřazenosti a sečtělosti. Ve skutečnosti to svědčí o pravém opaku. Kulturní snob se často opírá o názory odněkud vyčtené (starší generace si pro svoje informace alespoň chodila do knihovny, mladší snobové pro jistotu neopustí svoje kancelářské židle a jejich nejčastějším zdrojem bude nepochybně Wikipedie) a se samozřejmostí sobě vlastní je vydává za své a pracně naučeným cizím výrazům, pro které často nezná ani česká synonyma, a nejspíše jim ani nerozumí (což je kategorie sama o sobě - jazykový snob). Kulturní snob však v diskuzi záhy končí, když mu dojde jeho značně omezený repertoár plochých argumentů. Diskuze s kulturním snobem končívá uraženě zvednutým nosem na jedné straně a smíchem na straně druhé (ty tomu nerozumíš, či jsi kulturní barbar).
Chodí jich mezi námi spousta, každý z nás určitě nějakého zná. A co je ještě horší, není obtížné se jedním z nich stát. Stačí na to správné vzdělání, záliba v umění, pocit, že vím víc než ostatní – ona to klidně může být pravda, ale musí se s tím umět pracovat – a kulturní snob je na světě.
I já jsem býval kulturním snobem – a v mnoha ohledech jím stále zůstávám. Netřeba cokoliv skrývat. I já jsem schopen trávit dlouhé hodiny diskutováním nad něčím, co musí běžnému štamgastovi připadat jako věc veskrze zbytečná a nepochopitelná. I já si vedu blog, v němž pranýřuji něco, co se mi na umění (resp. spíše literatuře a filmu) nelíbí. I já používám cizích slov – ale ne proto, abych si vytvořil pocit nadřazenosti. I já nadávám na hip-hop a neposlouchám ho. I já toho mám spoustu přečteného. Ale pokud je to alespoň trochu možné, diskutuji. Snažím se svoje názory podložit argumenty, které se o cizí názory opírají jen z části. Pokud se chci bavit o něčem, co se mi nelíbí, napřed si ten který text pročtu. Ne, nezbavil jsem se svého kultursnobství úplně, ale pracuji na tom.
Hranice mezi normálním vnímatelem umění a kulturním snobem, je velmi tenká. Překračuje se velmi snadno, stačí jen mít pocit mírné převahy, pocit, že ten film, na který se dívám je prostě „těžce umělecký“ a do osidel kulturního snobismu se padá hodně snadno. Na druhou stranu, stačí pouze umění vnímat s otevřenými očima, vnímat toho co nejvíce a pokud možno nezaujatě a hlavně – a to je to nejdůležitější – vytvářet si svůj vlastní názor. Nepapouškovat to, co někdo někde řekl. To je klíč v boji proti kulturnímu snobismu. A ještě jedna věc, kterou do nás vpravuje postmoderní přístup k umění. Mělo by být v prvním plánu hlavně zábavou. A až v tom druhém přenášet složité filozofické otázky.
Ale - pozor na antisnobismus, každý extrém škodí! A na závěr ještě jednu citaci krále všech kulturních snobů, Oscara Wildea, který ve své předmluvě k Obrazu Doriana Graye řekl toto:
„ Ti, kdo objevují v něčem krásném ošklivý smysl, jsou zkažení a přitom neokouzlují. „To je nedostatek. Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje. A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu.“ To, o čem této výrok vypovídá, si přeberte sami.
Jiří Vladimír Matýsek
Roxette: Good Karma (2016) - Labutí píseň devadesátkových hitmakerů?
Švédská legenda inteligentního popu devadesátých let končí. Těžké onemocnění zpěvačky Marie Fredriksson jim neumožňuje dále pokračovat ve společné hudební kariéře.
Jiří Vladimír Matýsek
Tonya Graves a její bluesové kořeny
Čas od času se z čistajasna vynoří deska, která sice zůstává posluchačskou většinou nepovšimnuta, je však do jisté míry perlou, která svou zářivostí přesvítí mnohem klíčovější tituly.
Jiří Vladimír Matýsek
Strhávání model: Adele
Když někomu sáhnete na modlu, poznáte to. Fanatismus, s jakým se do mého nesouhlasného komentáře k nové desce Adele pustili její fanoušci, mě napevno utvrdil v tom, co jsem v diskuzním příspěvku naznačoval.
Jiří Vladimír Matýsek
Noví Coldplay - pořád stejně, ale v podstatě dobře
Minimálně jedna věc se však britské pop(rockové) kapele Coldplay upřít nedá - pánové nekecají a dělají.
Jiří Vladimír Matýsek
Mudrování nad kvalitní televizí
Otázka "Co jekvalitní televize" zaměstnává televizní vědce už let. Cca od poloviny devadesátých let dává prudký rozvoj televize nekončící řadu podnětů, které pohled na to, co se za tímto pojmem skutečně ukrývá.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie
Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....
„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců
Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...
Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci
Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Prodej bytu 3+kk, 59 m2, Beroun, ul. Třída Míru
Třída Míru, Beroun - Beroun-Město
4 100 000 Kč
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 933x