Filmový rok 2011

Konec čehokoliv – to je prostor ke krátkému zamyšlení. A nejinak je tomu i na konci kalendářního roku 2011. Vím, že se s podobnými texty v nejbližší době roztrhne pytel. A co má být?. Filmový rok 2011 (stejně jako každý jiný) si krátkou reflexi zaslouží. Rád bych případného čtenáře upozornil na to, že se nebude jednat o ucelený text, spíše půjde o výčet bodů, poznámek, k filmovému dění posledního roku. Nelze očekávat ani nějakou chronologii, nápady jak známo, se v mysli objevují značně neuspořádaně…

Zemřel Otakar Vávra. Významná i kontroverzní osobnost, režisér, který řemeslně uměl. Bohužel jeho hodnotu v mých očích silně ponižuje jeho schopnost se jako korouhvička otáčet podle toho, kam fouká politický vítr. No není to podezřelé, že točil za 1. Republiky, za Protektorátu i v období tvrdé normalizace?

Nakladatelství Akademie múzických umění konečně vydalo překlad velmi důležité knihy Davida Bordwella a Kristin Thompsonové Film Art (přeloženo jako Umění filmu). To to trvalo. Základní publikace o filmu stojí podle očekávání přes tisícovku a vyučující na Filmových fakultách už se třesou, až ji přidají do doporučené literatury k přijímacím zkouškám…

Na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště dorazily letos velké hvězdy: Emir Kusturica, Aki Kaurismäki a Apichatpong Weerasethakul. A diváci podle očekávání chodili.

Marketa Lazarová se dočkala obnovené premiéry v restaurované verzi. A na velkém plátně je to skutečně zážitek.

Zemřela Elizabeth Taylorová. Sice ji více proslavily skandály a vztah s Richardem Burtonem, ale pořád je to jedna z představitelek toho „starého“ Hollywoodu.

Alois Nebel si odbyl svou světovou premiéru na festivalu v Benátkách a pak sklízel nadšené ohlasy i na festivalu v Torontu. Oprávněně. Takový film tu dlouho nebyl, i když by se našla řada objektivních výhrad.

Český film má za sebou (další) rok hrůzy: Westernstory, Bastardi 2, Zneužívaný, Saxána a Lexikon kouzel, Hranaři, Rekvalifikace – příklady z těch nejhorších. A nejstrašnější na tom všem je, že na některé z těchto titulů chodily davy. Z kategorie těch trochu lepších – byť stále bídných, jmenujme Hřebejkovu Nevinnost, Šulíkova Cigána, Havlovo Odcházení (film, u něhož divák málem zalézá pod sedačku), Autopohádky (slabší odvar Fimfára) nebo Lidice, které slibují něco jiného, než nakonec divák dostane.

Pár velice slušných českých filmů by se našlo. Už zmíněný Alois Nebel, překvapení konce roku Poupata, Sedláčkova Rodina je základ státu nebo pokus o thriller, Vendetta.

Steven Spielberg sice stárne, ale pořád dokazuje, že je hračička. Jeho Tintinova dobrodružství jsou poctivě natočeným dobrodružným filmem, výrazem starosvětské lásky k retru a také technickým milníkem.

Ridley Scott zase mlžil. Podle posledního traileru bude mít jeho sci-fi Prometheus k Vetřelci mnohem blíže, než pan režisér tvrdil. A vypadá to hodně dobře.

Hodně dobře také vypadá trailer na Hobita Petera Jacksona. Hojně sice cituje Pána prstenů, ale stejně to funguje skvěle. Jeden z nejlepších trailerů poslední doby, srdce fanouška (a tedy i mé) musí plesat.

Česká televize resuscitovala Karla Čapka. Čapkovy kapsy režírovalo dvanáct mladých režisérů a je to jedno z nejpříjemnějších překvapení uplynulého roku. Roste nám zde nová, velice talentovaná generace, která ještě ukáže, co v ní je.

Letošní rok byl kvalitativně hodně slabý, pokud jde o filmy uváděné v premiéře do kin. Nakonec se do mého soukromého žebříčku dostaly následující: 1. Melancholia

2. Alois Nebel

3. Zrození Planety opic

4. Mission: Impossible 4: Ghost Protocol

Vánoce byly opět ve znamení pohádek. Nepochopitelné nasazení štědrovečerní Mucimutr do kin je sice zvláštní, ale stejně se jí ve sledovanosti podařilo porazit stokrát ohranou Popelku. Příjemným překvapením bylo Tajemství staré bambitky. Velmi dobří herci, humor, který byl vtipný i politická satira, která přesně sedí. Příběh a texty písní jsou sice poněkud odhadnutelné, ale u české televizní tvorby jsme zvyklí na ledacos.

Geniální hlavička Trent Reznor z Nine Inch Nails dostal Oscara za hudbu k Fincherově filmu Social Network. Ve světle posledních měsíců se zdá, jestli se ti akademici trochu neukvapili, protože soutrack k filmu The Girl with the Dragon Tatoo je extratřída. Tři hodiny hudby, která funguje samostatně a film bezesporu posune o stupeň výše. A nebo že by dali Oscara dvakrát tomu samému po sobě? Mě by to nevadilo…

Nejlepší filmem roku je podle Akademiků Králova řeč. Trochu šlápnutí vedle. Ze tří favoritů (Řeč, Černá labuť, Social Network) zrovna ten nejsnadněji zapomenutelný. Holt – na milé příběhy v USA slyší. Labuť je až moc horor a Social Network pro staré pány až příliš zaměřená na současný trend.