Tak do Náchoda konečně začaly jezdit zářivější hvězdy českého hudebního nebe. Pominu-li chystaný koncert soc-reliktu Michala Davida, kterého já osobně za hvězdu nepovažuji, a před nějakým časem konané vystoupení Wanstových Vjecí (ještě v původní sestavě), do Náchoda v podstatě nikdo, kdo by stál za zmínku, nejezdí.
Věc se změnila 17. června v 8 hodin večer. V tu chvíli totiž nastoupila na zbrusu nové pódium UFO Racing Clubu v Náchodě legenda, jejíž kořeny sahají až do šedesátých let – kapela Blue Effect. Vůbec nevadí, že jediným původním členem zůstává fenomenální kytarista Radim Hladík a zbytek kapely tvoří hudebníci o generaci mladší (Honza Křížek, Vojtěch Říha, Václav Zíma). Hudba, v několika případech i čtyřicet let stará funguje i dnes, o čemž se nabitý klub (lze-li tak venkovní prostory UFa nazvat) přesvědčil během dvouhodinového, energického vystoupení. Počasí přálo. Celodenní vedra vystřídal teplotně přijatelný podvečer. Blue Effect zahájili dlouhou skladbou Je třeba obout boty a dlouho jít z tvůrčího období, které by se dalo bez potíží přirovnat k nejslavnějším výbojům art-rocku ve světě. Navázala skladba Sun Is So Bright ze šedesátých let a první trojici písní ukončila skladba Třiatřicet ze stejnojmenného alba, posledního, které vzniklo pod hlavičkou původního Blue Effectu.
Kapela má vzácný dar poskládat vystoupení jen ze samých hitů. Tedy pro ty, kteří se v její diskografii orientují. Každý si v setlistu našel svoje – Hřebejkovými Pelíšky proslavený Sluneční hrob (dokonce dvakrát – jednou zpívaný kapelou, podruhé diváky), crossover lidovky a rocku Ej, padá padá rosenka, textové úlety Rejdit nebo Rajky nebo takřka dokonalé coververze The Beatles (Ticket to Ride) a Depeche Mode (Personal Jesus). Jediným zklamáním mohlo být nezařazení dvacetiminutové Medley, která byla v Náchodě nahrazena improvizační vložkou, spíše připomínající výtvory nové vlny (hlavně díky velkému množství nejrůznějších elektronických zvuků a ruchů).
Závěr obstaral největší hit kapely – Čajovna, kterou byl nucen Křížek doprovázet pouze na pět strun, které mu zbyly na kytaře. Podobně se ze skladby 12 string shuffle stalo pouze Shuffle pro jedenáct strun. Celý večer byl podepřen velice kvalitním zvukem – nástroje byly čitelné, zpěvu bylo bez potíží rozumět. A to je věc, kterou velmi oceňuji. Pozitivní byla i ochota Mistra Hladíka při podepsání raritní LP desky Radim Hladík a M.E. Byl překvapen a potěšen. A potěšeni jsme byli i my, účastníci koncertu. Děkujeme a doufáme, že jsme neviděli Blue Effect v Náchodě (a okolí) naposledy).
