70 není tak hrozný věk

Po 70 bývá mnoho lidí ještě soběstačných a znám řadu čiperných důchodců i kolem 80. Horší to už bývá po 90, to je zcela soběstačný málokdo.

Krásné...

Nic vhodnějšího se k tomu nedá dodat... ... snad jen: Kéž by si tohle myslel každý Čech.

Pěkný článek

všichni tu chceme být co nejdéle

a když čtu diskuzi, vidím, že je lépe žít tak, aby člověk dokud ještě může se co nejvíc staral o svoje zchátrání a život raději moc neprodlužoval.

Velice hezké

O generačních vztazích toho bylo napsáno tuny. Skoto všechno bych to vyhodil a nahradil Vašimi řádky.

Díky 

D. Martišek

Tfuj,

to jsem si oddechla! Dostala jsem echo na zajímavý článek a díky názvu se skoro bála, co uvidím. Karma.

Zato Barbarka mne dost překvapila. Je to už dost dlouho, co u paní Kateřiny K. dostala dost přesných doporučení, jak si s babičkou poradit a jak lépe pomáhat. Mám pocit, že buď pořád hledá, jak nic pro zlepšení své situace neudělat, nebo jde o nějaký zástupný problém, kdy se potřebuje vyhříávat na výsluní zájmu diskutérů za každou cenu.

Barbarko, protože jednám i se sprostými a neurvalými staříky, tak Vám garantuju, že s KAŽDÝM se dá nějak vyjít. Pokud chcete. Jenže chtění znamená také přistoupit na nějaké změny. Práci, minimálně duševní. Pouhé skučení a frflání nakonec popuze odradí všechny ochotné okolo.

Já vím, že je to tradice, stěžovat si a předvádět, jak jsem na tom špatně. Je to ale blbá tradice a neměli bychom ji pěstovat dál. Ve jménu vlastní sebeúcty, Barbarko!

Re: Tfuj,

Problém je v naprosté a totální nespolupráci babičky na čemkoliv, co by jí zlepšilo a zvýšilo kvalitu života. Těžko můžete dělat cokoliv proti vůli dospělého člověka. Jen pro názornou ilustraci - po měsíci přestala nosit pleny proti pomočování, protože jí "vysávají vodu z těla" (což je hloupost, moje sestřenka je upoutaná na vozík a nosí je celý život). A protože si babička jaksi neuvědomuje, že potřebuje na záchod, tak to podle toho také dopadá. A co s tím asi můžeme dělat? Těžko jí je navlečeme, když nechce, že...

děkuji, pane.

docela by se mi líbilo, kdyby tenhle článek měli děti rozebrat v rodinné výchově. zajímalo by mě, co by učitelé zjistili a jak by byli potěšeni rodiče. popravdě, sama za sebe, nevím. děláme si tak často legraci, že nám děti za to či ono vyberou ošklivý DD, že to nakonec možná vezmou vážně.ale snad příklady opravdu táhnou.

Možná

možná nás vytrhne pan Paroubek (nebo jeho následovník), až bude potřeba hlasy 60% voličů, kteří budou t.č. v důchodovém věku. Na co se starat o budoucnost? Stát se postará, ne?

Re: Možná

Co tím sledujete, že by měl svého tátu zastřelit, aby bylo méně lidí v důchodovém věku? Sice Paroubka nemusím, ale nesouhlasím s Vámi.

Víte, o čem píšete

Jirko.  díky za ten článek. Přemýšlím o tom občas. O tom, zda se o mne někdo postará, tak jak se já staral o otce a o maminku . Děti jsem snad nevychoval špatně, ale jist si stoprocentně nejsem, zda na to budou mít nervy. Já osobně byl po 3 letech boje s maminčiným těžkým Alzheimerem na pokraji zhroucení....ale měl jsem a mám bráchu. Sám bych to nezvládl. Je mi z toho ještě po 3 letech hodně nedobře...

Hmm,

ono je to hezké teoretizování, ale když je to opravdu tak, jak píše Barborka, tak je to prostě k nevydržení. Sice zbytečně paušalizuje, ale někdy je to děsný peklo. Babička se tak starala léta o svou matku, nemohla z baráku ani na vejlet. Sama se takové péče nedožila, jako těžkého kuřáka ji dostal infarkt.

Re: Hmm,

Možná je pro ni milosrdné, že skončila tak rychle.