Proč je potřeba software regulovat jako potraviny

Možná si řeknete, co je to za levičáckej blábol nebo že mi už definitivně hráblo, ale jde mi vlastně jen o to mít dostatek informací a nepoužívat zkažené zboží, tedy respektive software.

Počítačové programy jsou jedna z mála lidských produktů, u kterých není jasné jejich složení a v některých zemích může být dokonce i trestné se pokoušet o to ho zjistit. Software totiž není "věc" a jako taková vám nepatří, ale spíše je to "umělecké dílo", které máte zapůjčené od jejich tvůrců a měli byste za něj pouze platit, ať už penězi nebo osobními údaji, a pokud možno se moc neptat, co je to zač, nebo nedejbože, co to vlastně dělá. Tedy taková je alespoň představa velkých softwarových společností.

Dovedete si něco takového představit u jídla? Tento jogurt je sponzorovaný vaším poskytovatelem připojení, můžete ho sníst, kolik chcete a máte ho zadarmo, příchuť je, eeehm, jahodová. Cože?! Že chcete vědět, kolik má kalorií a tuku? To je přeci obchodní tajemství. A taky je v něm trochu kari, protože Franta, co ho vyrábí, má rád kari a tak kari dává do všeho, co dělá. A pak trochu petroleje, protože zbyl z minulého projektu a šéfovi bylo líto ho vylít. Jo a ta jahoda je tam jen jedna, vypěstovaná v Indii a postříkaná DDT.

Pokud máte silný žaludek a takový jogurt si objednáte a bude vám chutnat, tak pořád může přijít jeho „majitel“ a říct, že jahodová už není v módě a jogurt si musíte aktualizovat na borůvkový a je jedno, jestli vám chutná nebo ne. Tím se dostáváme k druhému bodu ve výčtu toho, co u softwaru chybí, a to je doba trvanlivosti nebo „datum spotřeby“. Dnes u mnoha aplikací, například v mobilních telefonech, nevíte, kdy přijde nějaká aktualizace, která změní vzhled nebo se chová tak, že vaše oblíbená aplikace se stane nepoužitelnou a autor vám tím nepřímo vzkazuje: „Se s tím smiř!“ nebo mě odinstaluj.

Aktualizace jsou přitom zásadně důležité pro život jakéhokoli programu, udržují ho mladým tak, aby se program nestal senilním a držel krok s dobou. Při psaní programů se ingredience a postupy také mění a nároky na kvalitu se pomalu zvyšují, podobně jako u potravin. Přístup typu „za mejch mladejch let trocha karcinogenů a DDT v jogurtu nikoho nezabila“ je u programů ekvivalentem použití archaických postupů nebo polotovarů s „prošlou životností“, které obsahují toxický kód. Například takový, který umožňuje ukrást vaše data, stáhnout do počítače virus nebo provést jinou neplechu. Prostě v době jejich vzniku nikoho nenapadlo, jaké mohou mít v budoucnu vedlejší účinky. Některé velké firmy o tomto vědí a mají svoje seznamy zakázaných „éček“, které se nesmějí používat. Uživatelé a často i firmy, které tyto programy kupují, se však k těmto informacím nedostanou, protože na rozdíl od potravin nejsou uvedeny „na obalu". Inu, koupili byste si nový telefon za 10-20 tisíc s vědomím, že nějaké jeho části jsou 10 až 20 let prošlé?

Proto si myslím, že programům chybí povinné složení a také datum spotřeby, které by říkalo, že nějaké části už jsou od poslední aktualizace prošlé a program není bezpečné nadále používat.