To jsme to zase jednou vymňoukli. Nad Černošicemi se hrdě třepotá ukrajinská vlajka, premiér si jezdí do USA pro instrukce a pochvaly, nebo naopak pokárání. Havlova busta podobná lachtanovi trůní v americkém kongresu a sankce, přičinlivě uvalené na Rusko, se nám vracejí jako bumerang. To si opravdu čeští politici, před volbami jako jeden muž slibující, že budou bojovat za naše zájmy, nedokážou dupnout?
Jde do tuhého. Zatímco na radnici v Černošicích byla slavnostně vyvěšena ukrajinská vlajka, aby novopečení radní dali jasně najevo, že stojí vzorně na správné straně barikády, na zbytku území naší malé republiky pomalu, ale jistě vychází najevo, že jsme si dobrovolně-nedobrovolným připojením se k sankcím proti Rusku pěkně nadrobili. Že si za důstojného přikyvování papalášům z EU, kteří zase přikyvují papalášům zpoza Velké louže, pomalu, ale jistě podřezáváme větev, na které sedíme.
Příčina je prostá jako facka: zákaz dodávat zboží do Ruska zasahuje české firmy, které nemají pro své zboží, dlouhodobě vyráběné na zakázku, odbyt. Navíc jde o podniky a firmy povětšinou technologicky nadprůměrné, které plánují obchodní strategii dlouho dopředu. A ta poslední obchodní strategie, podporovaná nejen českou vládou, ale i nadšeně prosazovaná Bruselem, zněla: dlouhodobá, vzájemně výhodná spolupráce Evropy s Ruskem. Nešlo přitom jen o výhodnost čistě ekonomickou, ale o tu starou dobrou pravdu, že když s někým obchodujete, diskutujete a spolupracujete, těžko proti němu budete vést válku.
Zatímco české firmy muejí čekat měsíce na laskavé vyřízení licencí, které je k exportu do Ruska opravňuje, jejich dlouho budované kontakty a postavení zabírají vesele formy čínské. Evropská unie i Praha přitom chtějí dále sankce rozšířit, a to přesto, že už teď klesl export z EU do Ruska o čtvrtinu.
Je dodnes sporné, kdo vlastně vyprovokoval vnitřní ukrajinské konflikty, které uvrhly zemi do občanské války. Je ale logické, že zájem na mocenské změně měly spíše USA, než Rusko. Neví se ani, kdo sestřelil dopravní letadlo a zavraždil 300 nevinných cestujících. Ale čeští politici už se poslušně a disciplinovaně vrhají do konfliktu velmocí jako kamikadze. Je to zatím jen válka slov, a už se podepisuje na naší situaci zhoršením ekonomické a sociální situace. Premiér a ministři, omámeni vlastní mocí, si hrají na hrdiny, doplatíme na to ale my. Upozorní-li na to prezident, je umlčen a zostuzen. A ostatní mlčí. Takže si nejspíš nic jiného nezasloužíme.
