Pád ruského rublu a problémy Rusů s tím spojené jsou přijímány u nás mnohými lidmi se zvláštní pomstychtivou euforií. Je to zlá radost vesničana, který si mne ruce, protože zjistil, že jeho nenáviděnému sousedovi chcípla koza. A ani netuší, že na posměváčky taky jednou dojde.
Není na tom vlastně nic tak moc překvapivého. Už více než rok nás média a politici intenzivně masírují v tom smyslu, že za všechno špatné může Rusko. A samozřejmě Rusové, neboli jak máme ve zvyku jim mimoděk nadávat Rusáci. Nejdřív sem na nás vjeli s tanky a potom, když konečně odjeli, si tu začali zakládat banky. A začali se sem stěhovat. No a pak začala válka na Ukrajině a o Rusku se začalo mluvit jako o největším nebezpečí pro Evropu, Zemi i lidstvo. A protože se evropští politici chtěli zavděčit svým americkým kamarádům, zavedli proti Rusku sankce. No a sankce začínají působit. Problém je trochu v tom, že politikům, kteří by si možná i zasloužili občas trochu vytrestat, je to jedno, protože jsou ve své většině za vodou. Takže na sankce - tak jako ostatně na všechno – doplatí nakonec obyčejní lidé. V novinách a televizi je ruská krize tématem číslo jedna, když o ní moderátoři referují, mají šibalské jiskřičky v očích a tváří se jako by vyhráli ve sportce. Jako by ta ruská krize bylo naše vítězství, v podání našich politiků dokonce cosi jako vítězství Dobra (nás) nad Zlem (nimi). Dáreček k Vánocům. Od Santa Clause. Radujme se a veselme se.
Skutečnost je ovšem – jak už to tak bývá – složitější a navíc zdaleka ne tak veselá, jak je nám pořád dokola předhazováno. Pokud se záměr Spojených států uskutečněný prostřednictvím Evropské unie podaří dovést do zdárného konce a ruská ekonomika skutečně zbankrotuje, co asi bude se 144 miliony Rusů? To si opravdu někdo myslí, že jejich zemi obeženeme plotem a budeme si pak bez problémů a bez zlých Rusů žít vesele dál? Obávám se, že důsledky této studené války si dnes nikdo nedokáže domyslet. Jenomže ekonomické zákony jsou nemilosrdné a když se potopí pod vodu Rusko, potáhne Evropu za sebou ke dnu. Takže ta koza může jednou chcípnout i nám. Tím spíš, že na posměváčky pokaždé taky nakonec dojde.
