Mecheche ve Štrasburku aneb Lákání Ukrajinců do evropské pasti

To zas bylo v obřím sále Evropského parlamentu ve Štrasburku pozdvižení! To bylo tleskání a slavení, to bylo radostného poplácávání po poslaneckých zádech! To bylo mecheche demokracie s málem fotbalovým skandováním „Sláva Ukrajině!“ I slzička ukápla. Chybělo jen zběsilé poskakování vzešlé ze sportovní říkanky „Kdo neskáče, není Čech“, kterou ukrajinští nacionalisté upravili na xenofobní: „Kdo neskáče, je Rusák“!

Co že se dělo? Nějaká skvělá zpráva o úspěších evropské ekonomiky? Odhlasování výrazného snížení poslaneckých platů? Nebo daní? Zrušení absurdních evropských předpisů, vyhlášek a norem? Ale kdepak! Samá voda. To poslanci Evropského parlamentu v jednom ideologickém houfu schválili asociační dohodu s Ukrajinou.

Pes je zakopaný v tom, že nadšení, které by snad ospravedlňovalo přijetí nějakého bohulibého zákona na ochranu obyčejných lidí před bankami a institucemi, diplomaticky šalamounské ukončení nějaké krvavé války, prudký růst životní úrovně nebo začátek nového přístupu k ochraně životního prostředí, vyvolal ve skutečnosti vyprázdněný politický akt – podobný spíše aktu operetnímu – který nemá reálnou šanci pomoci ani Ukrajině ani Evropě. Spíše naopak.

Šlo o politickou deklaraci, která snad uspokojí ukrajinské oligarchy v čele s „čokoládovým králem“ a prezidentem v jedné osobě Porošenkem, generály NATO nebo amerického prezidenta Obamu. O lidi v něm nejde a o Ukrajince už vůbec. Ti se stanou maximálně tak potřebnou kupní silou pro přebytečné evropské výrobky. Druhořadé. A to ještě jen ti šťastlivci, kteří si na to v rozložené ekonomice dokážou vydělat.

No a spokojení jsou hlavně ti politici, kteří vyznávají rozdělení světa na „dobré“ a „zlé“, a zase jednou se jim podařilo přesvědčit sami sebe, že zase stojí na té správné straně, protože moc dobře vědí, odkud vítr fouká.

Jedním z evropských politiků, kteří hlasovali proti, byl mimochodem i český sociální demokrat Jan Keller. Ten řekl, že se rozhodl hlasovat proti až ve chvíli, kdy uslyšel ukrajinského prezidenta Porošenka slibovat europoslancům, jak zatočí ve své zemi s korupcí. Že vám to něco připomíná? Podobnost čistě náhodná. Teď nezbývá než čekat na oficiální pozvání českých oligarchů a politiků (anebo obojího v jednom), aby se jejich ukrajinští kolegové přijeli do Čech naučit, jak se proti té korupci bojuje. A jak se přitom dá ulít pěkných pár milionů do vlastní kapsy.