Ano, ano, chápu, prezident Miloš Zeman není právě nejelegantnější štramák, kouří jako komín, pije jako duha, jí tlačenku a husu místo zdravé výživy a podle toho také ve svých sedmdesáti letech vypadá. Jenomže pokud je na českém prezidentovi doopravdy nejdůležitější jeho zevnějšek, mohla by se příště prezidentská volba nahradit celonárodním hlasováním o největšího fešáka roku. A byl by pokoj. Ve Spojených státech už jsou v tomto směru na půli cesty.
Chápu, že pro něžné dívky a přecitlivělé dámy, ba dokonce i pro zjemnělé metrosexuály může neslavně proslulý ovar na prezidentově krku budit odpor tak nesnesitelný, že raději preventivně omdlí, než by na něj jen po očku pohlédli. Chtěl bych ale vidět je, jak budou vypadat oni, až se ve zdraví dožijí sedmdesáti let. Pro mě osobně je na prezidentovi důležitá mysl. A taky, jestli umí česky. V obojím Miloš Zeman v posledních dnech exceluje. Problém je v tom, že novináři médií, vlastněných jeho politickými oponenty nebo vládními oligarchy už čekají v šiku na každé slovo, které vypadne z jeho často umaštěné prezidentské pusy (nikoli pussy), aby jej pokud možno co nejšikovněji vytrhli z kontextu a odsoudili z výše svých (nebo jim vštěpených a poručených) morálních a demokratických výšin.
Rád bych se pozastavil nad Zemanovým provokativním vyjádřením, že na Národní třídě nedošlo 17. listopadu 1989 k žádnému masakru, ačkoli to byl nejbrutálnější policejní zásah těch let. Okamžitě poté, co toto prezident pronesl, začalo se topit pod mediálními kotly opovržení a nenávisti. Jak si to vůbec může dovolit něco takového vyslovit?! Pošlapat naše ideály! Zneuctít krvavé základy naší křehké a něžné, občas dokonce údajně sametové demokracie?!
Pes je zakopaný v tom, že prezident Zeman jen docela vtipně poukázal na skutečnost, že historie – i ta docela nedávná – je u nás účelově přepisována tak, jak se to hodí těm, kdo jsou právě u moci. Komu je více než 28 a zeptáte se ho na Listopad 89, poví vám zaručeně, že na Národní třídě samozřejmě byl. A že byl bit. Zvlášť když je to Pražák. Přitom tam ve skutečnosti bylo jen pár tisíc lidí. A stejné je to s tím „masakrem“. Toto slovo se začalo používat také zcela účelově až asi deset let poté, prostě proto, že se to komusi v rámci jeho současné politické kariéry hodilo do krámu. Jenomže slovo „masakr“ znamená něco docela jiného než mlácení - byť brutální, zběsilé a odsouzeníhodné – obuškem po hlavě. Slouží pro označení hromadného vyvražďování, masového zabíjení lidí. Masakr se odehrál za Bartolomějské noci, v Katyni, Srebrenici nebo Vukovaru, ale rozhodně ne na Národní třídě. Naštěstí.
Takže měl prezident Zeman pravdu a pěkně své politické oponenty vypekl. A potrefené husy v redakcích pražských zpravodajských serverů, časopisů, rádií, televizí a novin kejhaly zbytečně.
