Aprílové počasí se zase jednou ukazuje v plné kráse. Chvíli deštík, potom slejvák, vykoukne slunce, přeletí mračno a už se z nebe sypou kroupy jako hrachy. Ale než se stačíte schovat, obloha je modrá a slunce se tváří jako by se nechumelilo.
Proměnlivé jako počasí v dubnu jsou i zprávy z východu a jihu Ukrajiny. Všichni napjatě sledujeme, co se tam vlastně děje, ale nikdy není jasné, co je skutečnost a co profesionálně vytvořený propagandistický klip, šířený do světa jednou či druhou stranou konfliktu.
Mrtví vojáci střelení do břicha, obsazené radnice a policejní stanice, obrněné transportéry zablokované lidmi s dřevěnými pálkami, rozsochaté energické ženy pucující uniformované vojáky se samopaly jako nezvedené uličníky, zfanatizované davy mlátící se vzájemně po zkrvavených hlavách, spravedlivě rozhořčení pokojní protestující, protitankové zátarasy na městské pláži v Oděse, dezertéři z ukradenými obrněnými transportéry s vlající ruskou vlajkou, sestřelený bitevní vrtulník. Co je na tom pravda, a co jen vymyšlená mediální past na zvědavce?
Za Prahu někdo vylákal – jednoho po druhém - dva taxikáře a nemilosrdně je popravil pistolí. Kdyby se to stalo na Ukrajině, kde je situace těhotná výbuchem, okamžitě by se objevily zaručené informace, že šlo o provokaci těch druhých. Ruské noviny by psaly o provokaci ukrajinských fašistů, které jsou důkazem, že Kyjev nemá situaci v zemi pod kontrolou. A ukrajinské by zase měly jasné důkazy, že šlo o diverzní akci agentů ruské rozvědky. Stovky lidí na sociálních sítích by rozpoutaly nenávistné hádky v tom smyslu, že oni mají pravdu a ti druzí lžou. A to ještě v lepším případě. V tom horším by se taková dvojnásobná vražda mohla stát reálnou záminkou k rozpoutání ostrých bojů. S válkou je to jako když šplháte na strom. Tam to jde samo, ale zpátky už je to horší. Ve válce je jedinou možnou odpovědí na zabíjení zase jen zabíjení. Zastavit krvavý setrvačník může být nad síly těch, kdo ho rozpohybovali.
Letošní apríl kromě toho, že voní jarem, smrdí válkou. A přitom je nad slunce jasnější, že lidé na Ukrajině ani v Rusku válku nechtějí. Snad kromě pár dobrodruhů, který věří, že život vojáka může být zajímavější než bezcílné bloumání bez práce a bez peněz. Každá válka však ve skutečnosti nejen bídu neřeší, ale zákonitě přináší ještě větší chudobu a zmar. Proč je potom válka mezi Ukrajinou a Ruskem na spadnutí? Kdo je tím, kdo chce válku?
Západní média a česká jakbysmet mají v tomhle punktu jasno. Válku chce Putin, aby rozšířil ruské impérium. Jenomže háček je v tom, že to zcela odporuje logice nové ruské strategie, která je založena nikoli na válčení, ale na obchodování. Válka obchodu nepřeje, o čem se možná – nedejbože – přesvědčíme na vlastní kůži dříve než bude zdrávo. Válka na Ukrajině, ke které mnozí čeští politici tak furiantsky vyzývají, by nás uvrhla do mnohonásobně větší krize, než ze které se se střídavými úspěchy hrabeme.
Zítra se v Ženevě sejdou k jednání zástupci Ukrajiny, Ruska, Spojených států a Evropské unie. Pro Evropu by byl vojenský konflikt na Ukrajině byl učiněnou pohromou – nejen kvůli nedostatku plynu a přebytku uprchlíků z východu. O zálusku Spojených států na takto vytvořenou díru v trhu a zisku z prodeje břidlicového plynu Evropě nebudu raději spekulovat. Každopádně doufám, že se státníkům podaří dohodnout se na přijatelném kompromisu dříve, než bude pozdě. Zítra mají šanci válku odvrátit. Možná už poslední.
