Ve víru diskuzí o muslimských teroristech a francouzských karikaturistech úplně zapadl skandál, který na přelomu roku vyvolal absurdní „kanibalistický happening“ v kyjevském extravagantním klubu Bar Hot v centru Kyjeva. Rozjaření účastníci večírku pojídali dort ve tvaru mrtvolky malého ruského dítěte v rakvičce s ruskou státní vlajkou.
Absurdní kanibalistický večírek se uskutečnil 28. prosince. Na programu bylo udílení anticen s názvem „Vaťák roku 2014“. („Vaťáci“ je ukrajinská nadávka pro bojovníky doněcké a luhanské domobrany, kteří často nemají uniformy a tak bojují jen ve vatovaných kabátech. Zároveň znamená cosi jako venkovský balík, tupec a ožrala.) K tanci, jídlu a poslechu hrál pečlivě vybraný nejodpornější a nejvlezlejší pop ruské provenience. Vrcholen večera, který se měl stát „výsměchem proti-ukrajinské ruské propagandě“, bylo společné porcování a následné pojídání dortu ve tvaru dětské mrtvolky.
Scéna, zaznamenaná na video, působí skutečně apokalypticky. „Uřízni mi kousek bříška, bříška,“ vykřikuje zjevně podnapilá žena. „A já chci nožičku, já chci nožičku,“ ozývá se další rozesmátý hlas. „A ty pampersky jsou taky k jídlu?“ ptá se zvědavě třetí. Další chce kousek ruské vlajky, jiný ručičku nebo kus hlavy s ouškem. Další součástí menu byly „jatérka ozbrojece“ nebo „hamburger Oděsa“ (narážka na masakr, při němž v oděsském Domě odborů zaživa uhořela přes 40 uvězněných lidí, které tam nahnali ukrajinští nacionalisté).
Klip se počátkem ledna rozšířil po ruských sociálních sítích a vyvolal vlnu odporu a znechucení. Tím většího, že za prvních několik dní nového roku se stalo obětí ostřelování vesnic a měst na východě Ukrajiny několik malých dětí.
Příznivci klipu a organizátoři večírku se hájí odkazem na černý humor a smysl pro černou absurditu války. Happening měl podle nich za cíl pouze zesměšnit ruskou propagandu, která údajně o Ukrajincích šíří fámy, „že pojídají ruské děti“.
Ruští diskutéři to ovšem striktně odmítají. Podle nich podobné fámy ruská média nikdy netvrdila a s fámou, že tak činí, přišla naopak ukrajinská propaganda.
Ať už je pravda kdekoli, happaning znovu rozvířil debatu o tom, kde je hranice vkusu, kde končí humor a začíná nechutné pohrdání a xenofóbie, přilévající olej do ohně vzájemné nenávisti.
„Doufal jsem, že nenávist mezi Rusy a Ukrajinci po válce nepřetrvá déle než jednu nebo dvě generace. Teď vidím, že na to nebudou stačit tři nebo čtyři generace. Chce se mi zvracet,“ píše na sociálních sítích diskutér z ruské strany.
„Nemáte smysl pro humor. Těm mladým lidem šlo jen o to udělat si legraci sami ze sebe a dokázat tím, že máme smysl pro humor,“ přichází reakce z ukrajinské strany.
Válečná propaganda si nevybírá a masíruje mozky lidí na obou stranách fronty – to je skutečnost, která je bohužel součástí každého válečného konfliktu. V kontextu událostí kolem zavražděných satiriků v Paříži jde ale podle mého názoru o zajímavý precedens, který může potřebné evropské diskuzi o odpovědnosti za zdánlivě nevinné vtípky a tenké hranici humorem a nechutným ponižováním dodat další rozměr.
Na video z kanibalistického večírku se můžete podívat zde: www.youtube.com/watch?v=8mufKDf5uIg#t=48
