Chceme tu cizí tanky?

Pozoruhodné salto mortale se podařilo nejdivadelnějšímu ministru obrany na světě Martinu Stropnickému. Ten nedávno v rozhovoru pro agenturu Reuters prohlásil, že není nakloněn rozmístění vojáků cizích zemí na české půdě. Svou skepsi ohledně pozvání jednotek NATO do naší země odůvodnil až překvapivě lidsky: „Patřím ke generaci, která zažila rozmístění 80 tisíc sovětských vojáků v období normalizace. Je to stále psychologický problém."

Když jsem vyjádření českého ministra obrany četl na webových stránkách agentury Reuters v rubrice World news, říkal jsem si: konečně rozumný názor, se kterým můžu jako občan souhlasit. Řekl, co si myslí (a s ním velká většina Čechů), aniž by při tom musel v hlubokém předklonu pucovat lakýrky nadřízeného z velmocenského vojenského paktu. Prostě tu tanky NATO (ani žádné jiné) nechceme a hotovo!

Na námitky typu, že se vezeme jako černý pasažér, a když jsme členy vojenské aliance, musíme plnit své povinnosti, preventivně přidávám argument, že se rozhodně nevezeme. Angažmá českých vojáků v Kosovu, Iráku a Afghánistánu v tomto směru vrchovatě stačilo. Mnozí z českých veteránů těchto zbytečných válek, v nichž bojovali na straně agresora proti místním občanům, už peníze za žold utratili a nyní své účasti trpce litují.
Vraťme se ale ke Stropnickému. Jeho prohlášení vyvolalo mezi českými politiky ohromný poprask. Poslanec za ODS (stranu, která za vzorného srážení podpatků před NATO rozkradla, co se dalo) Pavel Blažek přirovnal Stropnického k rudoarmějci, který dobude Prahu na ruském okupačním tanku, mistr politického hororu Miroslav Kalousek se málem rozplakal, že si ruský medvěd na Východě nabrousí dráp, vycení zub a půjde na nás.

A tak bylo rychle a přijato ustrašené usnesení českých poslanců, že jsme a věrni zůstaneme spolehlivým členem NATO. Navrhl ho přičinlivě studem zrudlý Stropnickým, který si po výchovném napomenutí od premiéra Sobotky začal rychle sypat popel na hlavu a pofňukávat, že „on to tak nemyslel“.
Nic proti vojenské disciplíně, ale švejkovské nadšení bojovat za nového císaře pána dnešního světa a jeho rodinu vyvolává neodvratné pochybnosti, z čeho mají naši vykutálení poslanci ve skutečnosti větší strach: že k nám vtrhnou ruské tanky z východu, anebo že když včas nepozveme tanky ze západu, přijedou tak jako tak a nebudou se na nic ptát?
Po skandálu, kteří udělali před pár dny opilí američtí vojáci v Lotyšsku, kde z jejich řádění mají místní občané bezpochyby strašlivou radost, se máme ještě na co těšit.