Se svým prvním prckem jsem si záchvatů vzteku užila spoustu, ale když to přešlo jeho, přejde to každé dítko. 

Řešení je snadné - na zemi se povalujícímu modrajícímu vřeštícímu děcku řeknete: "Počkej, to na tebe řeknu mamince/tatínkovi." 

Ne že by vás to děcko vnímalo. 

Ale okolí vás okamžitě přehodnotí a místo pohledem "ten-strašnej-týpek-co-neumí-vychovat-ani-obyčejný-děcko" vás počastuje soucitným pohledem "ach-ten-nebohej-chudák-musí-se-peklovat-s-takovou-pakáží". Ten druhý pohled se snáší daleko líp. 

To je setsakramentsky dobrá rada 

Karma za článek.

Jinak při dalším hysteráku můžete třeba použít metodu pevného objetí. Dcera jistě není autista, ale třeba to zabere. Vizte http://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_pevn%C3%BDm_objet%C3%ADm