Naše soukromí a svobody jsou v ohrožení

V současnosti se na půdě poslanecké sněmovny projednává novela zákona, která zásadně změní občanské svobody této země! Proti tomuto zákonu se již zvedla vlna odporu a další lidé se přidávají.

Přijetím této podoby zákona by bylo umožněno vojenskému zpravodajství (dále Rozvědka) volné sledování a odposlouchávání komunikace. Už dnes může policie provádět podobné kontroly, ale vždy musí požádat o soudní povolení. Pro získání tohoto povolení musí doložit důkazy s podezřením na ohrožení bezpečnosti občanů a země. Nová podoba zákona však umožní rozvědce odposlouchávat a sledovat komunikaci i bez soudního povolení.

Musím se však zeptat, není to v rozporu se základními lidskými právy a svobodami? Hlava druhá, článek 13 Listiny základních práv a svobod jasně říká:

„Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“

Ano, je pravdou, že je zde ukryta klička „s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon.“ Je ale správné, aby stát tohoto zneužil a vydal zákon, který mu umožní svévolně odposlouchávat a nahlížet do soukromí všech lidí?

Slovo „odposlouchávat“ je odvozeno od slova slyšet, ale je důležité si uvědomit, že tento zákon umožní bez opodstatnění nejen odposlouchávat telefonní hovory, ale také číst soukromou korespondenci, nahlížet do citlivých dat jako jsou finance, osobní údaje, investiční záměry, apod. V dnešní moderní době je většina našich činností a dat vedena v elektronické podobě. Je to pro nás dostupnější, rychlejší a jednodušší. Bohužel to samé platí i pro obtížnost, jak se k těmto datům dostat. Státní aparát a nejen on, bude mít prakticky přístup ke všemu. Jediné, co bude ochráněno před touto špionáží, budou vlastní myšlenky člověka, které neopustí jeho mysl.

Nic nepatřilo člověku osobně

Tento stav mi připomněl úryvek z knihy 1984 od George Orwella:

„Vyndal z kapsy pětadvaceticentovou minci. Také tam byla vyražena táž hesla zřetelnými písmeny, a na druhé straně mince hlava Velkého bratra. Dokonce i z té mince ho ty oči sledovaly. Na mincích, na známkách, na obálkách knih, na plakátech, na transparentech a na krabičkách cigaret – všude. Stále vás sledovaly ty oči a obklopoval ten hlas. Ať člověk spal nebo bděl, pracoval nebo jedl, uvnitř nebo venku, ve vaně nebo v posteli – nebylo úniku. Nic nepatřilo člověku osobně, kromě několika kubických centimetrů uvnitř jeho lebky.“

Z poslaneckých lavic také zaznělo, že přistupovat například k emailové komunikaci, jako k bezpečné, je holý nesmysl. Email lze přirovnat ke korespondenčnímu lístku, který si může v nezalepené obálce přečíst kdokoliv. Popřemýšlejte prosím, jaké dopady přímo pro vás může mít, když budou vaše údaje volně přístupné a nikdo vám nezaručí, že se s těmito daty nebude dále obchodovat!

Stát zde hovoří o bezpečnosti před terorismem a kyberútoky, ale je takto zvolená cesta ta správná? Již na základní škole jsem byl učen, že práva a svobody jednoho končí tam, kde začínají práva a svobody druhého. Státní aparát zde jednoznačně překračuje tuto hranici! Každý máme své soukromí a o některé informace se nedělíme ani s členy rodiny. Díky této novele budou naše údaje veřejně dostupné a nikdo z nás nebude vědět kdo, kdy a ani kde tyto informace využije.