I am a nice girl. And you?

Dnes se mi zdál sen. Diskutoval jsem s paní Bobošíkovou o tom, kdo z nás dvou by byl lepší poslanec. Ona poukazovala na to, že já nejsem zdaleka tak švarný, jako ona, že nemám ten potřebný pablesk v oku, že nemám praxi z Evropského parlamentu, z voleb do čehokoli a hlavu dostatečně vzhůru. Já jsem jí namítal, že mám ucelenější životní zkušenost a jsem tedy lidsky zralejší než ona.

Divně se usmívala a kroutila hlavou, jako by tomu nemohla uvěřit. Tvrdila mi, že nemůžu nic vědět o životě, pokud se pravidleně neúčastním setkání personálních expertů na zámku Štiřín a neznám se s třicetinásobným doktorem ekonomických věd Klausem. Na tato její neslušná slova jsem reagoval tím, že jsem ji honil pět minut kolem stolu, abych si ověřil její motorickou způsobilost. Za dvě minuty už nemohla, takže jsem tři zbývající běhal sám.

Pak jsme ještě seděli na bobcích na pískovišti. Ona měla hráškově zelené šortky a růžové tričko s potiskem "I am a nice girl. And you?". Půjčil jsem jí lopatičku a díval se, jak pracuje. Když jsem se na to už nemohl dívat, probudil jsem se, zjistil, že jsem poslanec, snědl BeBe dobré ráno, vypil kafe a šel do práce.