Chci být šťastný jako Dán

Z popudu OSN vzešla z Columbijské univerzity v New Yorku další studie o tom, jak jsou lidé ve svých zemích různě šťastní nebo nešťastní. Osobně těmto snahám velice fandím, neboť jako humanista s technickým vzděláním a praxí jsem přesvědčený, že změřit se dá všechno. Výsledky ale, jak známo, může pokazit použitá metoda měření. Mnohdy se ke kloudným výsledkům nedostaneme proto, že metoda se vůbec nepovedla nebo sice byla dobře vymyšlena, ale pak zákonem nebo vyhláškou natolik „modifikována“, že je pro kočku. Ty víš jistě o čem mluvím, Mikeši.

Netroufám si ani chválit, ani kritizovat metodologii měření pro Zprávu o štěstí ve světě 2013 (World Happiness Report 2013), ale předpokládám, že byla podrobena solidní objektivní odborné oponentuře a že její výsledky tudíž mají svou váhu. Přesto nepochybuji, že se najdou i tací, kterým se nebudou líbit a kteří svůj názor obhájí zcela zásadní argumentací.

Ale pojďme již k předmětu samému. Jak jsme dopadli my? Jak to vypadá s Českou republikou? Ze 156 hodnocených jsme teď 39. nejšťastnější zemí na celém světě. Jsme šťastní podobně jako Španělé, Surinamci, Uruguayci nebo Jihokorejci. Z lidí žijících ve Středovýchodní Evropě jsme nejšťastnější. Třeba takoví Bulhaři jsou oproti nám úplně „v kelu“: na své 144. pozici jsou na tom podobně jako Afghánci nebo Botswaňané. My Češi jsme o téměř 40 procent šťastnější než tihle Bulhaři a skoro dvakrát tak šťastní jako lidé v nejvíce nešťastném Togu.

Maďaři (110.) jsou jen o chlup šťastnější než Indové, Uzbeci (60.) o podobný chlup než Angolané.  Slováci (46.) jsou na tom prakticky stejně jako Guatemalci. Severní sousedé Poláci (51.) si mohou podat ruku s Bolivijci, Američané (17.) jsou podobně šťastní jako Mexičané (16.).

Dále se dovídáme, že u nás, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku štěstí nepřibývá. Ano, je to tak, před pěti lety jsme byli šťastnější. Oproti nám jsou „v laufu“ naopak Slováci, Moldavané, Lotyši, Slovinci i Mongolové. Absolutně nejkrásnější pocity z narůstajícího štěstí si prožívají v posledních letech lidé v Jižní a Latinské Americe, Angole, Zimbabwe, a hleďme i v té škipetárské Albánii.

Nicméně tím nejšťastnějším národem na celém světě jsou podle „Zprávy o štěstí“ Dánové. Kde je Dánsko?  Severozápadním směrem profrčíš Německo a za pár hodin jsi tam.

Dánů je o pár víc jak Slováků a slovenských Maďarů dohromady a jsou šťastní jak blechy. Jak je to možné? Já chci být také šťastný jako Dán!

Ale moje opatrné já mi říká: pozor na ně, je tam konstituční monarchie - no!, no! – v parlamentu mají partají jak na jarmarku, s Arménií to projeli 0:4, zatímco my jenom 1:2, my chlastáme přece podobně jako Dánové (copak, tam snad nepijí metanol?) a dánské pivo si sem pustíme jenom přes mrtvolu jihoafrického majitele plzeňského Prazdroje. A nemají tam Senát! Ani Mladou frontu DNES!!

Zdá se tedy, že pro běžného Čecha budou výsledky zmíněného Reportu nejspíš tak nějak „na hlavu“. A já jsem běžný Čech. A co teprve běžný český politik – ten má, jak známo, hlavu na úplně jiné věci než na jakési prapodivné štěstí v Dánsku.