Uff, Pospo...

... v životě jsem napsal statisíce řádků, stamilóny jich přečetl - proto už mě málokdo a máloco překvapí. No, stalo se: po přečtení

"...nejhezčí pomník, co tam vůbec byl, skládal se z kusu jen hrubě opracovaného pískovce a na něm nezručně vytesáno nezlaceným psacím písmem „máma“, tady cítím šmak rodiny, vazby jako prase, sevřený útvar, tato maminka nebyla žádná „jeho Herma“, tato mamka byla a je milována, je to jen a jen naše soukromá radost a bolest..."

mi zatrnulo a cosi mi pajtovalo s očima. Takhle mě dostat! Díky.

Dnes s Vámi

 nesouhlasím s tím: "Tady na Moravě si lidé jeden druhého váží daleko víc a na náhrobcích je uvedeno celé jméno ženy a také těch hloupých titulů a přídomků jsme na rozdíl od zakomplexovaných malých ryb ve velkých rybnících oproštěni,"

Nemůžete takto paušalizovat, bohužel jste sklouzl do nacionalizmu.... (něco o tom budu vědět víc, jen co dokončím zimní semestr U3V na téme národy a nacionalizmus).

Re: Dnes s Vámi

to je vaše svaté právo

já se nikdy nestavil do pozice jediného spravedlivého a na přijatelné míře nacionalismu snad není nic špatného (já vím, jde právě o tu míru)

ale aby si někdo ženu přivlastnil a na náhrobek o ní napsal "jeho Herma", to mě vytahalo za srdce tak, že jsem se tam spravedlivě naštval na všechny hloupé Pražáky, ano, paušalizuju, a co? já o těch lidech nevím víc, než si přečtu na náhrobcích a porovnám-li epitafy u nás a v Praze, vyplyne pro mě závěr, jaký jsem popsal, jinému to může připadat úplně opačné, já nejsem soudce

z celého mého textu musí být cítit odpor k velkým městům a jejich zamračené spěchající civilizaci, já jsem bytostně jiná nátura a tak píši filipiky o nich, o těch druhých