Člověk maně vzpomene

na rčení že méně někdy znamená více... v tomto případě slov.

Re: Člověk maně vzpomene

dáváte-li přednost stručnosti, doporučuji vám komiksy, já miluji mnohomluvnost a budu se jí držet, takže vám nezbývá, než tuhle stránky nenavštěvovat, ať vás četba mnoha slov zbytečně nezdržuje od života

autor

post scriptum: Také si maně vzpomínám na jedno úsloví, to je ještě stručnější: "škoda slov!"

Tak já tedy

koukám, tady u mě platí to o těch perlách. Sice ten Zenit s tím heliosem mám ještě doma (nemám vaší skvělou vlastnost opouštění), ale doplazila jsem se s ním akorát nastavit vestavěný expozimetr, vzdálenost atd. a cvakat, kdysi hlavně své děti. Filmy a fotky za mě dělal komunál či co....

Jé

Jé. Děkuji za článek. Vámi popisovaný Zenit mě provází životem už mnoho let i když jsem s ním nefotil zdaleka tolik jako vy. Až je mně líto, že naposledy jsem ho použil asi před dvěmi lety. A dám si závazek! Koupím kinofilm a nafotím ho. Zenitu zdar!

Re: Jé

a víte, co jsem si na něj nechal udělat jako první?

z tenounkého plíšku rámeček, zasunutý pod rámeček okénka s čidlem, do něhož se zasouvala podélná krytka, která zakryla čidlo selenového expozimetru, protože jakmile se sundal kožený kryt, expozimetr nepřetržitě pracoval a pilně emitoval elektrony, čímž se po čase znavil a stal se nepřesným

já ho měl zakrytý krtkou, kterou jsem odsunoval jen k změření expozice a pak zase šup s ní zpět, ručička poslušně zalezla a já měl dobrý pocit, že expozimetr vydrží přesnější mnohem déle, porovnával jsem ho pořád s ručním expozimetrem a chodil docela přesně, vždycky jsem se pobavil, jak přesně musí ukazovat ty ručičky na mašinkách vystavených v bazarech za výlohou, které pracují nepřetržitě třeba dva roky

dobré světlo vám a vašemu zenitu, nebyl to špatný foťák, však to také byla kopie prastarého pentaconu, zatímco zorkij byl zase vysloužilá leica