Řekněte prdel! Máte na to?

Písničku známého a kvalitního herce s tímto razantně provokujícím názvem jsem si před nedávnem stáhl z internetu, byť na písničkáře nejsem. Přilákal mě titul stejně jako vás.

Jak jsem zvyklý, naposlouchal jsem si ji asi třikrát, než se ve mně zahnízdila její dosti kvalitní basová linka, z níž by byli nadšení příznivci d&b, a pak s odstupem znovu ještě asi dvakrát. To už muzika šla stranou (ono jí tam zase až tolik není) a zaposlouchal jsem se do textu. Také ho tam není nijak moc.

Autor nezpívá nic jiného než že nás opakovaně vyzývá k (veřejnému?) vyslovení onoho lidového označení oblasti anusu a jeho někdy více někdy méně půvabného okolí. Nic víc. Jo, ještě se mu tam připletlo docela rušivé slovo kurva. Nebýt toho, jednalo by se o stylově navýsost čistý slovesný útvar.

Dost dlouho jsem přemýšlel nad smyslem té věci. Zpočátku se mně to zdálo tak trošku ve stylu Franka Zappy i s tou výraznou basou, vzpomeňte jeho opusu o Bobby Brownovi. Jenom čistá provokace to přece být nemůže, příliš dětinské. Hlubší smysl také ne, příliš ploché. Filozofická relativistická úvaha nad tím, že co je pro příslovečného dlaždiče slovo běžné jako chléb, může vyvolat starší distingvované dámě kopřivku, to ne, příliš plytké a také z textu tento smysl nevyplývá. Voajérství stárnoucího umělce? To snad ne, mám-li co říct, netřeba anatomie. Provokace pro provokaci, přeneseně v duchu l´art pour l´art? Či snad koukejte jak jsem free and cool až za roh?

Každý jsme za svůj život do této tělesné oblasti verbálně nahlas jako v duchu vyexpedovali ze svého okolí tolik lidí a předmětů, že by na jejich sešlost nestačila Letenská pláň. Co v tom sakra jenom může být? Že by nuda herce, který za svou kariéru už vyslovil tolik závažných cizích sdělení, že pocítil obsedantní nutkání celý takový život, kdy říkáte jen a jen slova jiných, shodit a poslat všechny ty šejkspíry, no třeba do písničky? Ne, to by musel udělat každý druhý herec. A nejen herec.

Pak jsem vedl úvahu směrem, který mně naznačil jeden čtenář kteréhosi z mých sloupků, vyslovivše se v tom smyslu, že on mluví zpravidla velmi vulgárně ale že tím nikoho neuráží. Položil jsem mu otázku, proč mluví sprostě na tak odlehlých místech, kde ho nikdo nemůže slyšet. Protože pokud ho někdo slyší (a pan herec počítá s tím, že ho někdo uslyší, když váží cestu do nahrávacího studia), vždycky může byť nechtě někoho urazit. Ale že by nás ten herec jen tak z plezíru chtěl urážet, to asi ne, je zřejmě dětinský ale není to vůl.

Tak jsem to pochopil po svém. Je to pro mě výzva. Já totiž ke každému sloupku přidávám obrázek. A co tak asi přidat k textu s tímhle názvem? Přemýšlím, zda by to uneslo opravdický zadek, jaký denně vidí lékaři při vyšetření per rectum. Napadá mě nějaká šifra, třeba piktogram s dvěmi oblými křivkami. Také vidím před očima hvězdicovou řiť z knihy Kurta Vonneguta Jr. Nebo jinak, cožpak zkusit zobrazit to, čemu se v okolí Brna říká „arašídové věneček“ nebo „čokoládové kaňon“, což jsou místní specifické výrazy pro hygienicky špatně ošetřený konečník. Ale to už jsem v oblasti, jíž se zabývá text toho songu. No jo, že mě to nenapadlo hned. Jsme tam. Všichni. I s panem hercem Jiřím.