O několika dnech, co se mně do stáří zatoulaly z mládí

Ach mé zběsilé dny, když se žijete, když uplýváte spořádaně jeden za druhým, ani mně nepřipadáte nějak hektické, ale ohlédnu-li se za vámi, jste těhotné událostmi a zážitky.

Tak poslouchejte.
Včera jsem přijel k přírodnímu koupališti už dopoledne, ještě ani uřvaná děcka na kolech tam nebyla, protože ta nádrž je průtoková z lesního potoka, tudíž voda je dosti živá a všichni čekají až na léto, až se více prohřeje, takže jsem tam byl sám, klid, jen zurčení potoka, žáby skákaly před mýma nohama do nádrže, vodoměrky jezdily po hladině v naprosté pohodě, protože ryby byly už sloveny a další se tam vysadí až na přezimování, tak si v klídku kráčím ve stínu kolem břehu a těším se na srpen, až se vylíhnou užovky.

Miluju pohled na mláďata užovek, na jejich pilné a cílevědomé vlnění po hladině. Když jsem viděl poprvé zvlnění vody a maličkou kýlovou vlnku kolem malinkaté hlavičky, byl jsem takřka dojat. Užovka snad dvaceticentimetrová se zářivými žlutými půlměsíčky za hlavičkou, malá tenká tkanička s velkou šíšou, užovajzna, krásný tvoreček, ale každé mládě je kouzelné, tato ve svém prostředí a v kouzelném zákoutí u lesa byla tak krásně doma a nabídla mně tak krásný pocit po duši, že snad přežiju i zařazení do e-learningového kurzu Environmentální minimum, kam jsem byl jako ouřada zařazen bez ptaní.

Pravdou je, že za socializmu jsem už takových politických školení a desetiminutovek absolvoval dostatek na to, abych věděl, že je zhola zbytečné školit někoho v tématu, které ho nezajímá, ba s nímž víceméně bytostně nesouhlasí (ne všechny názory zavilých ochránců trvale udržitelného rozvoje jsou té rozumnosti, abych je přijal). Nechci vás nudit všemi těmi důvody, které jsem si musel nacpat do mašiny, než z ní vylezlo, že snahy o trvale udržitelný rozvoj nebo život nebo jak to vlastně myslí, (co takhle rozvoj bez života, to je nenapadlo?) jsou zhola zbytečné, že přísně vzato život zanikne stejně náhodně jako vznikl a nic s tím nenadělá ani environmentalista ani bezohledný spotřebitel. Vývoj si prostě půjde kam chce a je na mně abych se přizpůsobil nebo mě utopí jako kotě. Užovku neutopí, tu usuší. A je docela jedno, zda o půl tisíciletí dřív nebo později. To jsou z hlediska života sekundy.

A tak tentýž den jen o něco později jsme si doma grilovali přesně dva dny naložená vepřová žebra, no boží požehnání to bylo, znáte pocit, že jakýmkoli ochucovadlem byste jídlo zkazili? Tak tohle přesně jsem zažíval. Žádná hořčice, žádný kečup, žádný křen, to ať si kydají na své jídlo ti, co přežívají na produktech fast foodů, já mám rád ochucené mrtvolky bez květinové výzdoby. Jsem ochoten akceptovat nakládanou okurku, tomatový salát a kysané zelí, takové ty oblohy ke stejkům v restauracích považuji za přímý útok na lidskou důstojnost a jelikož jsem držgrešle, která musí spráskat takřka všechno, co má na talíři, protože si to krvavě zaplatila, prožívám přitom chvíle obav, že začnu stříhat ušima a řehtat.

Ale jak naznačuji, už toho nepohřbím beztrestně tolik jako za mlada ale čas od času se tak chovám, jakoby se mně do stáří zatoulal den z mládí, a tak dnes ráno jako pokání jsem udělal takový ústupeček, jako dělají naši státníci při jednání se zástupci mocností, které si naši malou zemičku hodlají naporcovat a schlamstnout po obědě, tak proti všem svým zásadám a pověrám, jichž jsem pln, aplikoval jsem k snídani neochucený cottage s měkkým rohlíčkem, i šelma ve mně mívá prázdniny. Byť jen nerada a s velkým vrčením.