pěkné, ale mám pár poznámek

1.Veškeré lidské (ale i zvířecí) chování je založeno na předvídání budocnosti. Ostatně to víše v článku uvádíte (Tsunami). Ten kdo dokáže lépe předvídat budoucnost je úspěšnější. Celé vzdělávání a získávání zkušeností slouží k lepšímu odhadu budoucnosti. Každé rozhodování vychází z úvahy - co se stane když.

2)jsem determinista, ale vůbec mne nenaštvete a zřejmě máme stejný přístup k životu. Vím totiž, že přesnou budoucnost poznat nemůžeme, i když je předem daná. Každé rozhodování vychází z předchozích informací, iluze svobodné vůle je součástí toho plánu. Pro mne to však znamená, že ničeho co udělám nelituji. Nemohl jsem to udělat jinak. Jinak to mohu udělat příště. Důvodem předešlého špatného rozhodnutí mohlo být pouze to, abych se příště rozhodl jinak.

Re: pěkné, ale mám pár poznámek

trošku to připomíná toho chlápka, co si před každým rozhodnutím hodil mincí, už nevím, jak se ta kniha jmenovala ani jak dopadl, ale ta myšlenka zněla nějak jakože je to stejně jedno, zda se rozhodnu rozumem či losem

jasně, že máte pravdu, ale na všechno přece rozum nestačí a předurčeno to také není, a ta největší životní rozhodnutí, ta nejslastnější a nejnešťastnější jsou přece haluz jako prase, láska se vymyká naprosto všemu

i když si stokrát řeknete, že tentokrát to bude jinak, hledáte pořád stejný archetyp, všechny slova a úvahy jsou zbytečné, když ucítíte vůni ženy, můžete být determinista nebo kanoista, jedete jako dráha až na konec světa, jen abyste se jí mohl dotknout, i když ona ví, tolik peněz, aby vás mohla milovat, nemáte

Také nechci znát budoucnost,

mám co dělat s přítomností... Také jsem zjistila, že se mě v životě téměř vždy vyplatilo lhát. S pravdou jsem si skoro vždycky dobře naběhla. Je to složitější téma ( tedy pro mě, také jsem o tom psala). 

Re: Také nechci znát budoucnost,

Vám, paní Naďo, nemá smysl cokoli dodávat, Vy tohle všechno víte a víte také, že rozebírat tohle je jako pustit se do kvantové mechaniky se znalostí principu rolničky

přeji Vám krásný podvečer

Slávistický homelessák - bývalý

Sorry, nemohu souhlasit. Neříkat pravdu vůbec neznamená lhát. Lhát znamená totiž říkat nepravdu. Jako snad u většiny věcí, neexistuje jenom buď-anebo, ale i celá škála mezi těmito krajnostmi.

Například svému otci těžce nemocnému neřekněte "hele, tati, už máš jenom týdny života". Pozor, když to neřeknete, není to lhaní. Doufáte naopak, že když ho budete povzbuzovat, tak se může stát, že se z toho vylíže navzdory názorům doktorů (jak už se párkrát taky stalo).

Nebo by váš syn na hodině neměl říct učitelce "paní učitelko, strašně smrdíte" (do něčeho šlápla). Hezké je říct jí v soukromé chvíli "paní učitelko, asi jste do něčeho šlápla".

Stručně: je v tom všem navíc takt, slušnost, a umění říct pravdu vhodným způsobem a na vhodném místě. Svou tzv. pravdomluvností neponižovat.

Re: Slávistický homelessák - bývalý

nemyslím, že je velký rozdíl ve významu slovních obratů "neříkat, co si myslím" a "lhát"

milosrdná lež nemocnému není o nic menší lež než lež policistovi o svém přestupku, prostě neříkám ani jednomu to, o čem si v ten okamžik myslím, že je pravda

mnohé nemocné touhle milosrdnou lží ponížíte více než otevřeností, protože oni už vědí, zatímco vy stále ještě doufáte, pravdu ale máte v tom, že každý pravdu o svém stavu neunese, ale nemoci, o nichž mluvíme, si člověka připraví

prostě mně připadá, že musím víc lhát než říkat, co si opravdu myslím