Kdy se na mě šklebí gorila

Čas od času se na mě život šklebí jako známá gorila na severní stěně Everestu, vodorovný výšvih pod vrcholovou pyramidou je nadočnicový oblouk a Nortonův, Grand kuloár z jedné a Japonský žleb, Hornbeinův kuloár z druhé strany tvoří ohraničení té tlamy, když se na severní stěnu podíváte pozorněji, docela zřetelně tam tu mordu spatříte.

Začíná to zpravidla docela nevinně, například pozvánkou na školení. Školení jsou nutná, nudná a někdy i prospěšná, musí však směřovat k praktickému využití a nikoli k čárkám za úspěšné vyplnění testů. Pokud se skládá lekce z informací, předem určených k zapomenutí, je to ztráta času a ošklivá nuda.

Neumím si představit, že by se někdo přišel poradit na provinční úřad v problematice složení a pravomocí haagského tribunálu, ale i takové otázky obsahoval závěrečný test školení o EU, které jsem před časem absolvoval. Pokud mě taková záležitost nezajímá soukromě, jsou ty informace určené do kontejneru, něco jiného je, když pracovník venkovské kanceláře absolvuje školení Office balíku, to použije dnes a denně, na to slyším, možná i jazykové vybavení ve své odbornosti by nebylo od věci proškolit i když je využití poněkud problematické. Nakonec, když nic, tak alespoň lépe porozumí chybovým hlášením operačního systému svého počítače.

Zažil jsem na úřadu před časem jednání s Izraelcem, který mluvil obstojně anglicky, trochu německy, samozřejmě jidiš a bůhvíjak, ale nakonec z neznalosti odborné terminologie jsme si podstrkovali lístečky, na které jsme kreslili lidičky, domečky, psali letopočty a dělali kroužky a šipky značící vztahy a závazky, dodnes na to zřejmě oba s úsměvem vzpomínáme. Jenže ani před tím ani potom jsem cizím jazykem služebně prakticky nepípl. Nejsme metropole a s Japonci fotografujícími Jízdu králů se tak akorát zdvořile pozdravíme. Kdybychom byli aspoň městský úřad, který se bratří s kdejakou vesnicí v zahraničí, aby potentáti mohli jezdit na výlety, tam cizí jazyk využiju ještě více, ne snad, že bych toužil tam jet s nimi ale někdo jim to vyjednat musí, že jo.

Než přijde doba, kdy si na našich pahorkatinách bude stavět cizinec barák za barákem a usadí se tu celé rody například Holanďanů, kterým oteplení planety začne zaplavovat rodný Nederland, to si ještě chvilku počkáme a já už tu v té době dřepět nebudu. Zatím na našich vesničkách, na těch kamenitých kopanicích, Nizozemci tráví jen dobrodružné dovolené. V dnešních podmínkách by se k přesídlení rozhodly pouze bílé vrány, které milujíce rozbité neosvětlené cesty, usadí se na konci světa třeba proto, že už je nebaví chodit do obchodů, kde se všechno dostane a chtějí zkusit krámky, kde je otevřeno tři dny v týdnu a ve tři odpoledne už není mléko, rohlíky, chleba, kde je jeden druh předražené minerálky, oleje, mouky, a ještě pojistky a žárovky, ale takoví blouznivci zpravidla už natolik česky umějí, abychom se s nimi domluvili, a kdyby snad ne, po dvou hodinách ve sklípku mluvíme všichni plynule šesti světovými jazyky včetně kantonské čínštiny.

Jenže to mluvím o školeních, majících jakýs takýs smysl, bylo mně však absolvovat školení kvality a užitečnosti hrubě podprůměrné. Opět jsem na vlastní uši slyšel pravého, ryzího čtyřiadvacetikarátového lampasáka a ne nějaké umělé herecké karikatury. Před časem nám požární ochranu přednášel nějaký emeritní chemický náčelník nebo podobný vzdělanec a kdyby bylo spuštěno záznamové zařízení, měla kterákoli TV skvělé silvestrovské číslo zadarmo, kam se hrabe opuštěný kůl v plotě Milouš, tento myslitel jej hravě trumfne.

Těžko se dá jeho řeč nějak popsat, to se musí slyšet, jednak ten těžký česko moravsko slovensko slezský "přizvuk" a jednak skutečnost, že ve větě nedokázal držet myšlenkovou linii déle než tři čtyři slova a pak zamířil jinam, plynule se mu měnilo v průběhu věty množné a jednotné číslo, shoda podnětu s přísudkem, a přeřeknutí dort jeho kulhavé češtiny jenom ozdobila. Nejdříve se ve vší slušnosti přítomných dovolil aby mohl přednášet vsedě, protože nechtěl před námi stát „ako pohlavnej úd“, no a z jeho komického vystoupení vybírám namátkou:

"požarni usek, to nemam jako pracoviště, pracoviště nemusi byt jako požarni usek, požarni usek se mně skladuje třeba z vice pracovnich useku"

nebo

"požarni hlidka už neni, když někdo řekne ještě požarni hlidka, tak už neexistuje, dnes nemam požarni hlidku, dnes je to zasahova jednotka"

či

"při jake teplotě si myslite hoři papir? No kolik si myslite, že ma papir bod vzniceni teploty samovzniceni než začne hořet papir? No, nevite, 80 stupňu, to je horke, na tom byste soudružko ruku neudržela, na tom by neudržel ruku ani kurva soudruh armadni general"

To už jsem se asi nechal trošku unést, ale on to tak myslel, jen to nedokázal tak pregnantně vyjádřit.

No nešli byste po takové „přednašce“ na pivo a neoslavovali byste přežití? Byl jsem tehdy jakýsi trošku nakřáplý ale dlužno říct, že tělo nezklamalo, po první cigaretě si uvědomilo, že není čas na nemoci a ani jediné zakašlání, ani jediné posmrknutí nerušilo bohatý program večera, který provázela zpočátku piva, později pálivec, masozeleninová směs na topince, a ještě později nastoupilo americké zahradnictví se svými čtyřmi růžemi, nechal jsem si pustit album ME od Alexise Kornera, strašlivě silně se mně na něm líbí jeho verze Honky tonk woman, úspěšný večer ale ta rána, ta být nemusí, klidně bych celé dopoledne obětoval a začal žít až těsně před obědem.

Spát a vstát pozdě, to já neumím, já se probudím brzy i když jdu spát pozdě, prostě ty hodiny vymazat ze života, ty hodiny, kdy se svět tváří jako gorila na severní stěně Everestu.