Jak angličtina převálcovala latinu i na hřbitově

Zabýval jsem se v nějakém minulém textu v žertu svým nezdravým životním stylem a v diskusi pod článkem se objevilo ve stejně žertovném duchu lakonické R.I.P.

Nebyl jsem si jist, zda to skutečně znamená co myslím, či zda je to další moderní zkratka, jichž je dnešní telegrafická řeč plná a požádal jsem tedy veřejnost o pomoc. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dověděl, že se opravdu jedná o latinské pořekadlo Requistat in pace, odpočívej v pokoji, poměrně rozšířenou větu, jíž se zpravidla zesnulému slibuje, že jeho názory a postoje nebudou podrobovány novým výkladům. Akorát přeloženo do angličtiny, rest in peace, podobně jako Morseho tři tečky tři čárky tři tečky, které by v okamžiku nejvyšší nouze zvládl do radiotelegrafického klíče naťukat i poslední topič, si mnohomluvní lidé museli nahradit nějakými slovy a tak vzniklo Save our souls, spaste naše duše.

Pozastavím se u dvou aspektů téhle smířlivé zkratky. Za prvé, obecně vzato zkratky jako třeba 4you nejsou ani zdaleka tak moderní, jak si myslíme. Jelikož jsem byl před bezmála čtyřiceti lety na vojně u radiodálnopisců, musel jsem nadřít nazpaměť několik stovek podobných zkratek, jedny pro Morse spojení a druhé pro dálnopisné, ty první byly tzv. Q-kódy a ty druhé Z-kódy, podle počátečních písmen rozlišujících druh zkratky. Například QTR? znamenalo Kolik je u vás hodin? a QTR1530 odpověď. Důvod byl nasnadě, čím delší spojení, tím větší pravděpodobnost zaměření a likvidace stanic i s obsluhou. I když už tehdy jsme výkonnější radiostanice v zamaskovaných náklaďácích ovládali dálkově jak po drátu tak bezdrátově, ale co to při ničivé síle bomb tehdy znamenalo, měl jsem tehdy pocit, že bomba byla dost přesná, když zasáhla aspoň okres.

Jaký ale důvod pro takový spěch mají dnešní autoři mnohdy bizarních zkratek, sedící každý sám u svého počítače nebo mobilu a hodinu za hodinou používající pro své životně důležité depeše důmyslné zkratky? Jde jim snad o život jako spojařům v bojových podmínkách? Asi ano, jde jim o život, jenže úplně jinak. Leč na světě je můj čas a jejich čas, můj mozek a jejich mozky, že ano? A tak zkratky paradoxně používají lidé, kteří mají před sebou tisíce dnů života a ti, co své dny čítají v řádech stovek, mluví rozvážně, pomalu a bez zkratek. Nejpomaleji mluví umírající, ti mají času nejvíce, protože už dohlédnou na druhý břeh.

Ale druhý pohled je daleko důležitější. R.I.P. neznamená jen přání klidného spočinutí fyzické schránce nebožtíka, nýbrž to, že s jeho úmrtím končí diskuse o jeho konání a učení, žádné revize, žádné nové výklady, jako je tomu dnes u politiky. Skončil jsi na světě a skončili jsme i my posuzovat tvé dny, když bychom tak museli konat bez tebe. Ať za tebe mluví to, co tě přežilo, naše slova už nejsou pro tebe důležitá. Mír s tebou nebo-li O mrtvých jen dobře jsou další synonyma této zkratky. Jen určité mravně pokleslé společnosti dokázaly se mstít za nebožtíkovy viny potomkům do kolikátého kolena, ať už se jmenovaly Cosa nostra nebo KSČ.

Takže tohle Requistat in pace jako slib, že se nebude nikdo mstít mým dětem za mé podlosti, nikdo nebude převracet a zneužívat, co jsem kdy o kom a o čem řekl, že s posledním úderem mého srdce zemře i všechno kladné a záporné kolem mě, protože pozůstalí vědí, že co je dnes kladné, může být zítra záporné, takhle to beru, to se mně líbí. Jen nevím, proč to dnes musí mít anglické vysvětlení. A jak tohle pořekadlo bude znít v čínštině.