A zde údajně slavný Sigmund Freud

diktoval slečně Gertrudě Rohlederové do pera svou práci Sexualbefriedigung und die Spannung. I když zlé jazyky tvrdí, že tomu bylo naopak.

Vaclav Halama

Mé nedávno uplynulé narozeniny mě přivedly na myšlenku, jak musí být krásné znovu prožívat tu chvějivou dětinskou radost z dárků, to nadšení, kdy mezi dárky objevím vysněný předmět a zaraduji se tak, že spontánně povalím dárce či dárkyni a předvedu s nimi několik pozic oblíbených dívčích zápasů v bahně.

Byly v této zemi časy, kdy jsem rovněž dával a dostával dary neobvyklé a zvláštní, protože se pohybuji v kruzích lidí všelijak nadaných, nebyly to jen nějaké "vtipné" kondomy, ale skutečná mistrovská díla, přítelkyně umělkyně využila všeho svého talentu, aby vyrobila zcela profesionální etikety na spreje "Ztužovač per" pro mě a pro manželku "Kundošplouch" s příslušnými ilustracemi a návodem.

Příteli folkloristovi jsme darovali barevnou televizi, která spočívala v tom, že jsme prastarou bedýnku z půdy značky Tesla (mezi automobily by se tomu řeklo veterán) pomalovali slováckými ornamenty jako žudro. Samozřejmě, že ten krám byl adjustován v moderní ambaláži.

Speciálně vybraným a milovaným dámám zase jsem vyráběl z tub od šamponů různé vtipnosti k aplikaci do tělesných otvorů, jednou dokonce jsem nelitoval peněz a zakoupil soupravu na čištění kulobrokových zbraní, do níž jsem vložil příslušně ilustrovaný odborný návod, hemžící se úžasnými slogany ve stylu: “Našim ženám slastí plný sud / přináší náš umělý úd!“ nebo “Ani soused, ani od hasičů Olin / neumí to, co náš umělý Šaolin!“

No ono tam bylo původně něco jiného a foneticky značně podobného, ale jsme ve slušné společnosti, tedy alespoň se domnívám, já když jdu číst nebo psát blog, přistupuji k tomu čistý, nemám šlehnuto ani nahnuto, abych to vyjádřil srozumitelně a jasně.

Příběh se soupravou k čištění kulobrokových zbraní má ještě pokračování, milovaná přítelka na svém pracovišti, chirurgickém sále, spáchala přestupek prostřední závažnosti a odcizila chirurgické rukavice velikosti 8, které jsem od ní dostal při nějaké vhodné příležitosti s vysvětlením, že je mám použít jako ochranu při masturbaci, abych případně do nějaké oděrky na ruce si nezanesl virus HIV z vlastních tělesných tekutin do vlastního krevního řečiště, tomu tedy už říkám láskyplná obezřetnost a opatrnost.

Dnes ovšem již dárky jsou zcela jiného charakteru, mívám tam něco na zub (na každý), něco k potěše ducha, naposled například značkové klapky na uši proti mrazu s frekvenčním rozsahem 15 Hz až 25 kHz, a také zpravidla nechybí něco k nové feromonizaci tlejícího tělesna.

Ale jak já vzpomínám na mládí! Jak závidím těm, co si mohou otevřít knihu a číst v ní s tou tetelivou radostí a rozkoší z nepoznaného a neodhadnutelného. Tyhle pocity mně jsou již dosti často upřeny. To, co za přečtení stojí, jsem už přečetl nebo vím, co mě v té knize čeká, a to, co neznám a pustím se do četby, zpravidla představuje jen další rozředění známých příběhů.

Jak rád bych zase poprvé četl třeba nějakého nového Hrabala, jak bych si užíval tu rozkoš přicházet mu na kloub, prodírat se jeho větami jako houštím, aby po odhrnutí poslední větvičky spatřil´s mladé milence jako svatou rodinu dubáků v trávě, jeho nesmělého a s horkýma třesoucíma se rukama, ji odevzdanou a naznak, mladičkou Evu, bože jak já těm, co tohle vše ještě nečetli, závidím, že se poprvé mohou usmívat dovnitř i ven nad svéráznými monology Hanti z Barona Prášila, jak si vychutnávají Pepina a jeho liánovité promluvy.

K Pepinovi, já tam samozřejmě z mých filmů za čelem viděl svého Pepina, jak ho Hrabal v kusých náznacích popisuje, jak mu vítr cuchá zbylý věneček černých vlnitých vlasů při lezení na komín, a pak mně tam pan Menzel pustí pana Hanzlíka, to byl můj problém, protože ti lidé z mých filmů jsou jiní, zcela jiní a Menzel, jak to umí, tak tam nemá ty typy.

Bože, v šedesátých, kdy jako svůj středometrážní debut pan Herz dělal Sběrné surovosti podle Barona Prášila, to, co v té maličkosti dokázal pan Herz z pana Halamy, neherce, vytáhnout, to je obdivuhodné, dnešní generaci všech těch herco-tanečníko-žonglérů, syntetických herců, nemám rád, už jim jejich role nevěřím, oni už jen markýrují, jen se do těch šarží zapasovávají, ach ta šedesátá, to je smutek, to je radost.

Ale já vím, pořád, no byl jsem naivní a mladý, no a co, ale také jsem byl už geniální, to snad uznáte, ne?

Jak já všem neznalým závidím, že si mohou Hrabala deflorovat, on z Prahy často do Kerska jezdil jenom proto, aby mohl nakrmit svých asi deset koček, a také o nich rád psával, co to dělá s kocoury, když je chytí mruk, a také o přirozený zálibě zvířátek hrát si na tunýlky, kocour, to je vám milá paní učiněný dynamo, paní, já bych vám mohla vyprávět, koukněte, že ten bubeník tluče buben přirozením, to je také levoboček, no to zase bude v álejích nablito.

No tak vidíte, že jsem do titulku to Sexualbefriedigung nedával jen tak.