Varující paradoxy dnešní doby a jak moc za to můžeme!

       Paradoxem naší doby je, že jsme schopni stavět vysoké budovy, ale oplýváme nízkou tolerancí, budujeme široké magistrály, avšak máme stále užší názory na svět, rozumíme mnoha přírodním zákonům, ale už vůbec si nevíme rady se skutečnými zákony lidského bytí.

       Naše životní úroveň nám dovoluje si pořídit spoustu hmotných zbytečností, ale neuvědomujeme si a využíváme stále méně duchovních důležitostí. Žijeme v blahobytu a nadbytku plýtvání, přesto jsme nešťastní a máme neustálý pocit nedostatku. Náš komfort nám umožňuje mít více času tzv. pro sebe, ale skutečně pro sebe děláme jen minimum. Máme přístup k většímu vzdělání, přesto máme čím dál tím méně zdravého rozumu. Navzdory více znalostem o hmotném světě, ztrácíme smysl pro duchovní hodnoty.

       Žijeme v čase rychlého stravování a přípravy potravin, mluvíme o zdravé výživě, ale náš organismus je totálně znečištěný toxickými látkami. Chceme být šťastní, přesto se naše myšlenky neustále zabývají negací a tím, z čeho máme největší strach. Kolem nás žije mnoho „velkých“ mužů a mnohonásobně více „bezvýznamných“ duší, neboť svojí bezvýznamnost dobrovolně přijímají. Žijeme ve velkých městech s obrovskou koncentrací lidí, přesto se cítíme stále více a více osamělejší. Máme přístup k informacím, které neměla žádná civilizace před námi, přesto děláme nejvíce chyb v historii lidstva. Lidstvo, i každý jeden z nás, je schopno vytvořit velká díla se šlechetnými úmysly, ale také ničit, bourat a devastovat s nízkými pohnutkami.

       Žijeme v čase pohodlného a rychlého cestování, bezetické morálky, společensky přijatelnými krátkodobými vztahy, v nichž se rodí naše děti. Degradujeme rodinu, úctu jednoho k druhému a k životu jako takovému. Dáváme přednost sobectví a majetku před sdílením a láskou, která je nám ve své podstatě v mnoha případech naprosto cizí.

       Výše uvedený neúplný výpis paradoxů doby není mým pesimistickým pohledem na život, nýbrž varovným a pragmatickým apelem k pochopení zbytečných zmatků v našich životech! Asi si říkáme, že to není naše věc a máme přeci jasno v tom, že odpovědnost nesou především ti „nahoře“ anebo „ti druzí“, na kterých rádi hledáme a ještě s větší radostí shledáváme chyby, nedostatky, prohřešky a odsouzeníhodné činy. Alibistický, klamný a pasívní přístup! Ti „nahoře“ totiž nikde ve světě (kromě totality) už dávno nejsou těmi, kdož mají tu moc, sílu a prostředky ovlivnit vývoj světa a jeho směřování, a už vůbec ne naše svobodné rozhodování. Sami buď chceme dělat dobré skutky a tvořit, nebo konat špatné skutky a bourat, či žít ve spojenectví se zlem.

       A zase je to jen na každém z nás, co právě teď, zítra, či za rok uděláme. Na tom především záleží! A naše zmatené myšlenky, jejichž úkolem je bohužel co nejrychleji, nejvíce s minimální námahou a maximálním ziskem ukojit „touhy“ našich pěti smyslů, tomu předchází, aniž tomu věnujeme sebemenší pozornost.

Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/2011/06/04/zamysleni-nad-zivotem/