Umíme používat správná slova?

       Na začátku evangelia podle Jana se doslova praví: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze Ně a bez Něho nepovstalo nic, co jest.“ A dále evangelista praví: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Vnímavému čtenáři i praktikujícímu věřícímu v této souvislosti nemůže uniknout skutečnost, že slovo lze zhmotnit a prostřednictvím slov lze uskutečnit cokoliv. Známe všichni jistě mnoho případů, kdy například spojená modlitba dokázala v beznadějných životních situacích doslova zázraky

       Není rovněž bez zajímavosti, že podobným způsobem nahlížely v dávné minulosti již 5 tisíc let př.n.l. na vznik a fungování světa například starověké indické védy, nebo před 2 tisíci lety staré svitky od Mrtvého moře apod. Indové se k používání slov staví velmi zodpovědně, neboť vědí, že slova mají obrovskou moc. Proto také ti moudří považují každé slovo za mantru (má stejné účinky jako modlitba) a tak se slovy i zachází.

       Původní kmeny indiánů a domorodých obyvatelů na mnoha místech ve světě, například staří Mayové, o nižch se hovoří jako o potomcích dávné Atlantidy, mají o původu světa a o skutečnosti, že na počátku bylo universální vědomí, rovněž naprosto jasno.

       Bible i starověké indické texty se rovněž shodují v tom, že se hmotný svět rodí z „neprojeveného“ (tedy „pouhého“ slova) v projevené, tedy hmotné, našimi smysly vnímatelné. Mají jen odlišnou představu o tom, jakým způsobem k tomu dochází. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že uznávají, že se tak opravdu děje.

       Proč o tom hovořím? Jednoduše proto, že za ta dlouhá tisíciletí se na této pravdě nic nezměnilo! Přesto pod vlivem materiálního uspokojování a téměř až totální ztráty duchovního vnímání světa, se chováme jako by se nás to v dnešní době již netýkalo a slova nic tak zase zásadního neznamenala. Je to jeden z důvodů, proč kromě jiného dokážeme těžko pochopit souvislosti událostí v našich životech a jejich důsledky.

       Naprosto neodpovědně říkáme věci, ze kterých jde až mráz po zádech. Velmi často říkáme, aniž si uvědomujeme skutečný význam vyřčených slov, věty jako: „Zlom vaz“, „Já tě zabiju“, „Bylo by mi lépe, kdybys nebyl“, „Táhni k čertu“, „Nenávidím tě“, „Přelámu ti kosti“, „Já snad skočím z okna“, „Udělám ti ze života peklo“ apod. Velmi často používáme spojení: „hrozně krásný“, „strašně příjemné“ apod. A nyní si tyto věty a slova znovu přečtěme a představme si se všemi důsledky, že by se mělo stát přesně to, co říkáme! Hrůza!

       Také velmi lehkovážně využíváme slov k souzení druhých, k aktivní a vědomé negaci. A protože ani netušíme, jak vibrace slov působí na naše chování, že slova jsou trvalým a nekompromisním příkazem do našeho hlubokého podvědomí, které jednoduše naše příkazy plní, dějí se v našich životech často věci, nad kterými kroutíme hlavou a nechápeme. A abychom to neměli zase tak jednoduché, přidávají se k tomu ještě naše myšlenky, které mají povahu nevyřčených slov, ale již se stejným energetickým nábojem. I naše myšlenky mají obrovskou moc. Mysleme na to!

       Vibrace slov mimoděk trousíme kolem sebe a plníme negativní energií své okolí, své nejbližší, na kterých nám nejvíce záleží, a nade vše je milujeme, také tuto energii vysíláme na ty, kteří nám nejvíce pomáhají a jsou našimi přáteli a za jejich pomoc a přízeň je takto „odměňujeme“, negativně ovlivňujeme všechny události, na nichž se podílíme atd. atd. Všechny soudy, kritiky, pomluvy atd., které vyslovíme, se ve stejné polaritě energie k nám zpět vrací, ovšem v umocněných, tedy silnějších vibracích.

      Mnozí z nás si ani ve snu neumíme představit, jakou moc mají slova! A protože si naše životy nedovedeme představit bez verbální komunikace, mohli bychom se více nad tím, co vyslovíme, zamýšlet a skutečně reálně vážit slova. Prospělo by to nejen nám samotným, ale i našim blízkým, lidem kolem nás i všem lidem bez rozdílu. Bylo by více pozitivních událostí, které by zcela jistě přispěly k lepším vztahům mezi všemi lidmi, snížení napětí, méně depresí, více radosti, mně konfliktů ve vztazích, v zaměstnání, v politice atd.

       Jak kdo se svými slovy naloží, je jeho vlastní volba. A myslím si, že i když nebudu ten, který uvěří na nějaké vibrace slov, přesto mu nemusí nic bránit v tom, aby věnoval pozornost tomu, co říkám. Ten, kdo chce něco pro sebe a pro druhé udělat, tak to činí a ten kdo ne, hledá jen samé výmluvy a proč to či ono nejde, že je to blbost atd., jen aby nemusel nic dělat. A s vírou to opravdu nemá vůbec nic společného. Takže?!

Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/2011/05/31/zazracna-voda/