Proč bychom měli žít duchovně?

       Tato otázka evokuje představu, že bychom se měli neustále modlit, chodit pravidelně do kostela, nebo dokonce se uzavřít do kláštera či setrvat v trvalé meditaci. Také většina z nás si bude myslet, že bychom se v takovém případě měli hlásit k nějaké církvi.

       Vše je sice součástí duchovního života, ale dopustili bychom se sami na sobě velkého klamu, pokud bychom otázku duchovnosti zúžili pouze na uvedené příklady. Dle mého názoru je duchovním člověkem ten, který každý den žije příkladným životem ve jménu dobra, lásky a soucitu, pokorné služby a vykonáváním svých povinností, úctou k Bohu ať ho nazýváme či si ho představujeme jakkoli.

       Povedu-li smysluplný duchovní život, neměl bych mít problémy s odpověďmi na následující otázky, týkajících se právě proživšího dne: „Prospěl jsem dnes někomu? Udělal jsem vše, co jsem dnes udělat měl a mohl pro posílení dobra, lásky a pro utlumení zla a nenávisti, násilí? Neublížil jsem dnes někomu, byť jen myšlenkou? Věnoval jsem se dnes duchovním otázkám?“

       Budeme-li ctít smysl těchto otázek, budeme svůj život naplňovat vyššími duchovními principy a začneme se jimi také podvědomě úspěšně řídit. Vytěsněme z našich dnů vše, co přináší zlo, nenávist, násilí, zneužívání moci (a to např. i výběrem televizních programů, které nás až doposud bavili pohledem na násilí, smrt a zabíjení). Budeme svědky zázraku obratu v našich životech. Poznáme to podle toho, že více začneme myslet na druhé než na sebe a budeme se také aktivně podílet na tvorbě šťastného života pro sebe, své nejbližší i pro ostatní lidi. Aktivní konání zaměníme za prázdnou a nic neříkající kritiku druhých, aniž bychom sami přiložili ruku k dílu podílet se na pozitivní změně.

       Proč tedy máme žít duchovně? Tak předně pro to, abychom žili smysluplně a proto, abychom neubližovali a nekonali zlo, abychom plnili svá poslání v tomto životě a naplnili naše srdce láskou. Bohužel nám nestačí dělat něco jen proto, že je to správné a prospěšné. Zvykli jsme si smysl naší práce měřit materiálními hodnotami a nikoliv tím, co říkají naše srdce a co jaksi přesahuje nás samé, co má věčný charakter a je nezbytné pro bytí jako takové.

       Náš život má být důkazem toho, zda jsme na duchovní cestě či nikoliv. A už vůbec se zde nejedná o proklamaci víry společensky uznávanou nedělní návštěvou kostela. Duchovnější je prostá pomoc někomu v nouzi, posloužit starému člověku, být na blízku opuštěným a nemocným, utěšit umírajícího, být soucitný a laskavý, být pokorný dnes a denně apod.

       Duchovním růstem zvyšujeme své energetické vibrace a snadněji se harmonizujeme s vibracemi země, ale především s vibracemi vyšších duchovních principů. Zvyšujeme svůj „kladný energetický potenciál“, čímž k sobě stále více přitahujeme více kladných událostí, přitahujeme lidi, kteří nám mají pomáhat, přitahujeme více lásky a sami kolem sebe vyzařujeme lásku a pozitivní energii. Začnou se od nás odvracet špatné události, zlí lidé a neúspěch. Vytváříme si tak přirozenou ochranu. Výraz v našich tvářích a naše oči nám prozradí, jaký život ve skutečnosti vedeme. Je to snadné.

       Najděme cestu ke štěstí, zdraví, radosti a úspěchu ve svých životech. Je pouze na nás samotných, zda máme dostatek vnitřní síly na sobě začít pracovat. A kdy jindy, když ne TEĎ!

Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/2011/06/25/co-je-to-vira/