Vím, že mnozí jsou povolanějšími než já k tomu, aby nám sdělovali, proč a jak se modlit. Také vím zcela jistě, že mám v praxi modlitby značné rezervy. Modlitba je vnitřní rozjímání, způsob jak se můžeme spojit s Bohem. Modlitba je o vyjádřené pokoře, o rozhodnutí odpouštět všem nevyjímaje sobě samému, uvědomit si vděčnost za to, že jsme, a ke všemu kolem nás i k ostatním lidem a živým tvorům cítit soucit a lásku. Je o uvědomění si naší božské podstaty.
V mé vlastní praxi modlitby mi velmi dlouho trvalo, než jsem pochopil její smysl a způsob jak bych se měl modlit. Tak předně modlitba má být upřímná, vřelá a vnitřně vnímaná každou buňkou v těle. Modlitbu vnímám a přijímám celou bytostí, což přináší jednu nespornou výhodu – není třeba slov, jež omezují duchovní rozměr modlitby. Následuje pak úžasný stav trvalého setrvání ve vědomé činnosti, která se stává modlitbou. Práce na rozvoji intuice, jako duchovního komunikačního prostředku s nejvyšším principem bytí oproštěného od našeho těla, je velmi důležitým prostředkem duchovní komunikace a tedy i zpětnou vazbou našich modliteb.
Mnohokrát jsem byl „poučen“, jak se správně modlit, ale velmi dlouho mně trvalo, než jsem to vůbec zaregistroval a než jsem tomu skutečně porozuměl. V čem poučení spočívalo? Jednoduše v tom, že když místo prosby o pomoc za cokoliv a za kohokoliv (mnohdy se modlíme právě jen v těžkých životních situacích a očekáváme, že Bůh za nás vše vyřeší bez našeho aktivního přičinění) intuitivně pochopíme, že není třeba o nic žádat, protože už vše, co potřebujeme, máme. Modlitba by měla být především poděkováním a nikoliv prosbou či žádostí, aby nám Bůh něco dal. Nemůžeme dostat něco, co už dávno máme. Dary, kterých máme „plnou nůši“, jen neumíme náležitě využívat.
Po prozkoumání sebe sama zjistíme, že nám v naplnění našich proseb chybí niterný prožitek světla lásky, Boží přítomnosti. Máme-li pocit, že potřebujeme pomoci, pak je to projev nedostatečné důvěry v sebe sama a nedostatku či absenci víry v naší božskou přirozenost. Pochybnosti a nejistota jsou důsledkem absence naší víry. A to bez ohledu na to, zda tomu věříme či nikoliv. Takové věci se prostě dějí. To, že Newton definoval základy klasické mechaniky, jak se jí dodnes učíme, ještě nedokazovalo neexistenci např. kvantové mechaniky, která zkoumá zcela odlišné chování částic, než Newton předpokládal.
Zbývá už jen otázka: „Proč se modlit?“ Mám tu zkušenost, že pokud něco vnitřně intuitivně cítím, že je to pro mne a ostatní důležité, nepotřebuji si klást otázky PROČ. Pouze naše mysl potřebuje neustále mít ke všemu racionální důvody. Naše duchovní praxe nás bezpečně dovede k naší skutečné podstatě, v níž je komunikace a spojení s Bohem samozřejmou přirozeností, stejně jako to, že jsme. Takže nehledejme odpovědi na otázku PROČ, ale spíše dělejme vše proto, abychom to s určitostí pochopili, zažili a vnímali srdcem bez jakýchkoli otázek či podmínek. To je správné pochopení důvodu, proč se modlit.
Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/2011/06/11/proc-mame-zit-duchovne/
