Jen si své životy zbytečně komplikujeme!

       Nejsem si jist, zda se mnou budou návštěvníci blogu souhlasit (a asi to není zase tak důležité), ale v poslední době se mi zdá, že si své životy značně komplikujeme a to zcela dobrovolně, aniž k tomu máme racionální důvody. Projevuje se to na všech úrovních života, zejména v našich činech, rozhodnutích, ve vztazích i v našich myšlenkách.

       Domnívám se, že je to proto, že nežijeme duchovně a jednáme proti přírodním zákonům samotného bytí. A pokud je neznáme, tím hůř. Žijeme v nevědomosti. Přesvědčujeme tak sami sebe o pravdivosti klamu, že složitost a nekonečné kombinace jsou tou pravou cestou ke štěstí a k řešení našich problémů, problémů společnosti a celého světa. Takže se zaměřujeme na vše, co chce naše tělo, po čem touží naše smysly a co uspokojí naše ega.

       Naše životy jsou nerozlučně spojeny s tím, jak reagujeme na jednotlivé situace. Žádná situace není a priori špatná, špatné jsou naše postoje a reakce na ní. Vše tak zákonitě spojujeme s naší myslí, kterou potřebujeme  už téměř na vše. K tomu, abychom pracovali, potřebujeme myslet, abychom se bavili, mysl používáme při odpočinku, když se radujeme, je nám smutno atd.

       Na myšlení není nic špatného, pokud naší mysl nestavíme nad naše city, intuici jako hlavní komunikační prostředek s Bohem. Mysl je povahy materiální a proto jejím produktem nemůže být nic jiného upřednostňování našeho ega. A to nás přirozeně odvádí od naší skutečné podstaty, od podstaty samotného bytí. Tím se stále častěji a snadněji uvádíme do stavu depresí a jsme v neustálém strachu, neboť o co je náš život složitější, o to větší je pravděpodobnost „nečekané poruchy“ v našich životech. Síla, rovnováha a přirozenost bytí však tkví v jednoduchosti a v harmonii se světem.

       Proto, jsme-li v útlumu, snižuje se naše motivace a chuť cokoliv dělat a tak jsme lenivější, méně myslíme a tím i méně konáme. V opačné situaci máme chuť do života, jsme aktivní a s obrovským nadšením a chutí se pouštíme do jakékoliv činnosti s očekáváním kladného výsledku a následné radosti z úspěchu. A přirozeně naplno zapojujeme svojí mysl, která nám také radí, co je pro nás dobré a co nikoliv. Je to klasická přímá úměra vyskytující se na materiální úrovni.

       Je však ještě třetí cesta, cesta spirituality. Pomocí této cesty se nám naše životy značně zjednoduší, nebudeme hledat komplikace, kde ve skutečnosti ani nejsou a nebudeme hledat ani komplikovaná řešení životních situací, nebudeme hledat viníky našich neúspěchů a naší nespokojenosti apod. Zjednoduší a zpřehlední se naše vztahy, budeme žít vyrovnaněji, zažívat méně stresů a zbavíme se případných depresí, se kterými si nevíme rady. Budeme dokonce vařit méně komplikovaná jídla a zjednodušíme si svůj životní styl. Budeme přesně vědět, co je důležité a co podřadné.

       Naše životy dostanou smysl a získají řád a my sami se budeme cítit bezpečněji a šťastnější. Tato cesta je o tom, že lze více dělat s menším úsilím, což značí s daleko menším zapojením mysli (obecné zákonitosti fungují i bez naší mysli, tak proč je nenechat „dělat svojí práci“ a proč se jim „do toho plést“). Naše činy pak získají mnohem více pozitivní energie, která se nám bude k naší radosti a všeobecné spokojenosti vracet umocněná vlivem jednoduchosti řádu světa. Je to symbolická nepřímá úměra duchovního života.

       Více myšlenek, které se nám neustále honí v hlavě, znamená méně pokory, více chtění ukojit naše tužby a větší upřednostňování našich myslí vykonstruovaných scénářů štěstí, očekávajíce „pochvalu“ našich smyslů v zájmu upřednostňování nás samých na úkor druhých v jakémkoliv ohledu.

       Pokud se nenaučíme žít s nepřipoutaností k produktům naší mysli a konání s „minimálním“ úsilím, budeme stále více upadat do pocitů beznaděje, netolerance a násilí. O to více budeme akcelerovat naší snahu tento pro nás nepříznivý stav změnit, ale s neznalostí skutečných zákonů bytí a zákonitostí působení životní energie, budeme jen přilévat oleje do ohně a komplikovat si stále více své životy. Cožpak celá snůška komplikací a nesmyslných řešení současné situace u nás i ve světě tomu nenasvědčuje? Jaký ještě chceme důkaz, abychom konečně pochopili, že asi špatně řešíme problémy života?

      Všichni tušíme, nebo někteří i vědí, že nás čekají nesmírně důležité změny ve světě. Tato změna je nevyhnutelná a mnozí z nás se jích bojí, neboť netuší, co je čeká. Nezabývejme se neustálými malichernostmi a tím, co nás může čekat, ale myslím si, že je smysluplnější a logičtější (cítíme-li odpovědnost za své životy), zaměřit se na to, co můžeme udělat pro to, aby nás čekalo co nejméně toho nepříjemného. A to bezodkladně, HNED! Východní filosofie říká: „Naučte se žít v přítomnosti“.

       Právem se tedy někdo může obávat budoucího, ale někdo také může být v radostném očekávání. Je to na každém z nás, jak se rozhodneme.

Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/?p=544