Útok arabských studentů v Olomouci je přímým útokem na naše hodnoty.

Incident v Olomouci 29. května je přímým útokem na svobodu slova. Reakce rektora UP Olomouc je morálně neobhajitelná. Měl by odstoupit.

Svoboda projevu je základní hodnotou, na které stojí svobodná demokratická společnost. Tato hodnota má své kořeny v antice a je rovněž hodnotou, o kterou bojovaly generace našich předků. Svoboda projevu je křehká a zranitelná. Nelze ji uplatnit v atmosféře strachu, především ne strachu o vlastní život či zdraví. Základní úlohou státu a jeho orgánů je tuto svobodu chránit.  Vyvolávání strachu patří k prostředkům, jak svobodu projevu potlačit. Přesně k tomu v Olomouci došlo.

Podle všech okolností šlo v Olomouci o bezprecedentní útok na svobodu projevu. Byl to útok přímý, plně vědomý, dopředu promyšlený a plánovaný, se snahou zastrašit, provedený organizovanou skupinou cizinců z nábožensko-ideologických důvodů. Na místě byly tři okruhy aktérů: tříčlenná skupina, která přicházela rozdělat petiční stánek, 15-20 členná skupina arabských studentů Lékařské fakulty UP Olomouc, a zasahující policie.

Na místě vznikl konflikt, který musela řešit Policie ČR. Účel, za jakým se daní účastníci na místo dostavili, má velký význam pro posouzení celého případu. Ten je možný vyvodit nejen z výpovědi účastníků, ale především z objektivních okolností případu.  Účel, proč se na místo dostavili tři lidé s petičními archy, je nadmíru zřejmý: sesbírat podpisy pod petici proti kvótám EU na přidělování emigrantů. Těžko si představit, že by někdo, kdo chce vyvolávat konfrontaci, na místo vyslal dvě ženy a muže staršího středního věku (45-64 let). Za jakým účelem však na místo přišla skupina arabských studentů? Je obvyklé, že se po městě pohybují v počtu 15-20 lidí společně? To by mohlo být pochopitelné u skupiny náhodných turistů, která zavítala na jednodenní výlet do Olomouce, ale těžko u studentů místní univerzity.

Jaký účel tedy měl tento počet na daném místě právě v době, kdy chtěla tříčlenná skupina českých občanů rozdělat petiční stánek?  Prostá náhoda? Těžko, zvláště přihlédneme-li ke skutečností, že menší skupina arabských studentů vyvolávala u stánku konflikt již předchozí den. Účelem dozajista bylo svým počtem vyvolat strach a zabránit podpisování petice. Strach vyvolává nejenom počet, ale také to, jak se skupina chová. Arabští studenti začali okamžitě slovně napadat malou skupinku, kterou početně převažovali pětkrát až šestkrát. Jeden z nich začal i s fyzickými útoky (povalení stánku, strhávání plakátu). Dalšímu stupňování agrese zabránil včasný zásah příslušníků Policie ČR. Jak by útok mohl pokračovat bez policejního zásahu, je možné se jenom domýšlet.

Je třeba dodat, že daný incident není jen neškodnou strkanicí zaviněnou mladickou nerozvážností, jak se jí snaží vykreslit rektor UPOL Jaroslav Miller. Mladická nerozvážnost se vyznačuje impulzivností a nedostatkem promyšlení možných důsledků. Z daných okolností je zcela zřejmé, že reakce arabských studentů nebyla věcí momentálního impulzu v nečekané situaci (to mohla možná být den předtím), ale dopředu promyšleného, naplánovaného a koordinovaného postupu k zastrašení lidí s rozdílným názorem. Jde o konkrétní projev střetu příslušníků dvou kulturních okruhů. Projev občanské svobody se střetl s názorovou netolerantností spojenou se snahou vyvolat strach, a to nejenom u daných osob, ale ve společnosti obecně. Teror a vyvolávání strachu patří k základním metodám, které praktikoval a následně doporučoval prorok Mohamed následovníků pro šíření myšlenek svého náboženství.
Reakce rektora UPOL na tento incident je ostudná a morálně neobhajitelná. Rektor vysoké školy v ČR je veřejně činnou osobou. Jeho ústřední úlohou má být důsledné hájení základních hodnot, na nichž stojí naše civilizace a akademický život v ní. Ústřední hodnotou je svoboda myšlení ve všech svých projevech. Rektor tedy musí usilovat o to, aby všechny činy osob v jeho jurisdikci, které směřují k potlačení svobody myšlení a projevu, byly náležitě vyšetřeny a přiměřeně potrestány. Pokud se však rektor snaží skupinový, organizovaný, dopředu promyšlený útok na svobodu projevu ze strany studentů své školy na občany této země záměrně bagatelizovat a zlehčovat, pak takový člověk nemá na takové pozici co pohledávat.

Řešit danou věc „otcovským“ pohovorem s nejagresivnějším studentem s poukazem, že jde pouze o stržený plakát a že sám se přihlásí do fiktivní petice arabských studentů, je buď cynickým výsměchem naším občanům, nedostatkem kritického myšlení nebo znakem morální a sociální tuposti pana Millera, popřípadě kombinací zmíněného. Celá věc vyžaduje důsledné vyšetření celého incidentu, včetně jeho organizace a přípravy a co nejpřísnější potrestání viníků v podobě bezpodmínečného vyloučení ze studia a vyhoštění z ĆR. Jedině tak je možné zabránit pokračování a šíření tohoto společensky nesmírně nebezpečného jednání. Odpovědnost rektora je především morální. Pan Miller svým chováním morální kredit ztratil. Měl by tedy odstoupit nebo být tohoto úřadu zbaven a nahrazen osobou, která bude tento úřad vykonávat v souladu s jeho posláním při obraně našich civilizačních hodnot.