Jiří Nebenführ
- Počet článků 54
- Celková karma 13,17
- Průměrná čtenost 254x
Jiří Nebenführ
Jak se dostal na balkon? Zdánlivě nepohyblivý senior může překvapit během jediné noci
Přes den táta samostatně neušel ani dva kroky. Ve dvě ráno seděl jen ve spodním prádle na balkoně při minus pěti. Nikdo nevěděl, jak se tam dostal. Zdánlivá nepohyblivost může klamat.
Jiří Nebenführ
Ve čtyři služba funguje. Večer si musí rodina poradit sama
V pět ráno ležel můj stokilový táta na podlaze a padesátikilová máma nevěděla, co dělat. Tehdy jsem pochopil rozdíl mezi službou vedenou v registru a pomocí skutečně dostupnou ve chvíli nouze.
Jiří Nebenführ
Pečovatel není dobrovolník a rodina není bezplatná pobočka sociálních služeb
Když rodině docházejí síly, nestačí jí poděkovat za obětavost ani předat seznam telefonních čísel. Sociální služba musí být odbornou a dostupnou pomocí právě tehdy, kdy ji člověk potřebuje.
Jiří Nebenführ
Bydlení s péčí nemusí být ústav. Hledám cestu, jak seniorům vrátit vlastní prostor
Jednolůžkový pokoj ještě nemusí být domovem. Pokud do něj personál vstupuje podle provozu, člověk ztrácí soukromí i kus důstojnosti. Přemýšlím proto, zda lze oddělit bydlení od péče a přitom ji ponechat na dosah.
Jiří Nebenführ
Dusná atmosféra v domově často nekončí u dveří klientova pokoje
Špatná nálada na směně může přerůst v dusno celého domova. Zaměstnanci po práci odejdou, klienti v něm žijí dál. Z vlastní zkušenosti přemýšlím, proč péče o vztahy v kolektivu patří k péči o člověka.
Jiří Nebenführ
Pět plen denně a poraďte si. Tabulkový limit nepočítá s průjmem ani skutečným životem
Pět plen denně může na papíře vypadat jako dost. Jenže průjem, změna zdravotního stavu ani lidské tělo tabulky nečtou. Co se stane, když předepsaná zásoba dojde a další balení musí zajistit rodina?
Jiří Nebenführ
Neřekli, že pracuji špatně. Problémem se stala moje otevřenost
Od pracovníků přímé péče chceme, aby upozorňovali na problémy a hájili klienty. Co se ale stane, když vedení začne jejich otevřenost vnímat jako ohrožení pověsti, klidu nebo dotací?
Jiří Nebenführ
Zavolejte za týden, kolegyně tu není. Pečující potřebuje pomoc teď, systém nabízí překážky
Pečujete o člověka s demencí a potřebujete na čtrnáct dní odpočinek. Jedno zařízení požaduje sociální šetření, druhé lékařské formuláře, třetí trvalé bydliště v okrese a další rentgen plic. Pomoc je, vede k ní pokaždé jiná cesta.
Jiří Nebenführ
„Ty jsi silná, obdivuju, jak to vše zvládáš.“ Jenže, kdo pomůže člověku, když už nemůže.
Pečující člověk může navenek působit silně, zatímco uvnitř už jede z posledních sil. Pomoc sice podle úřadů existuje, ale kdo ji vyhledá, obvolá a zařídí, když člověk nemá energii ani klidně usnout?
Jiří Nebenführ
„To přece nemůžu sníst.“ Když seniora zasytí už pohled na talíř
Jídlo je v domově pro seniory jednou z hlavních událostí dne. Přesto může velká porce, jednotvárná dieta či chybějící volba proměnit oběd v úzkost. Někdy přitom stačí menší talíř a obyčejná otázka.
Jiří Nebenführ
Na MPSV mi řekli: „Víme o tom.“ Jenže člověk potřebuje pomoc právě teď
Na ministerstvo jsem nepřijel někoho obviňovat. Přivezl jsem zkušenosti lidí z péče. Zjistil jsem, že stát o mnoha problémech ví. Otázkou zůstává, kdy se tato znalost dostane k člověku, který potřebuje pomoc dnes.
Jiří Nebenführ
Člověk s demencí není dítě. Za jeho mlčením zůstává celý život
Demence může člověku vzít slova a tělu schopnost poslouchat. Nevezme mu však jeho minulost ani důstojnost. Za mlčením seniora stále zůstává osobnost, kterou stojí za to poznat.
Jiří Nebenführ
Když po člověku zůstane prázdné místo. Smutek nemá jen jeho rodina
Smrt člověka zasáhne rodinu, spolubydlící i ty, kteří o něj pečovali. Profesionalita neznamená nic necítit. Důležité je zachovat úctu, dát smutku místo a umět pokračovat bez zapomínání.
Jiří Nebenführ
U táty jsem stál ve dveřích. S mámou jsem se loučil osm tisíc kilometrů daleko
U tátova lůžka jsme čekali na poslední výdech. Když zemřela máma, dělilo nás osm tisíc kilometrů. Dvě rozdílná loučení mě naučila, že člověk často zvládne všechno potřebné – a smutek přijde až potom.
Jiří Nebenführ
Peníze nejsou všechno. Proč je tak těžké najít lidi do přímé péče
Nízký plat je jen první odpověď. Uchazeče často zastaví fyzická a psychická náročnost, směny, odpovědnost i střet s realitou. Lidí přitom potřebujeme stále víc a rychlé řešení nikde neleží.
Jiří Nebenführ
„Tak mě tam dejte umřít.“ Když senior slyší, že už nemůže zůstat doma
Zamračený senior nemusí být odjakživa nerudný. Možná přišel o domov, soukromí a možnost rozhodovat o vlastním dni. Než jeho chování odsoudíme, měli bychom se ptát, co všechno musel opustit a co se v něm dosud neuzavřelo.
Jiří Nebenführ
Koupací den, kterého se senior bojí. Jak při hygieně zachovat důstojnost
Když se můj těžce nemocný otec přestal sám umývat, naše rodina se musela bez přípravy naučit pomáhat mu při jednom z nejintimnějších úkonů. Teprve později jsem pochopil, že čistota nestačí. Člověk potřebuje i bezpečí.
Jiří Nebenführ
Tobě to sluší, mami. Proč je kadeřnice ve stáří víc než nový účes
Kadeřnice, holič nebo pedikúra nejsou ve stáří zbytečným přepychem. Někdy člověku pomáhají uchovat pocit, že je stále sám sebou a že na jeho přáních pořád záleží.
Jiří Nebenführ
Sirku už nevytáhne a ovladač neposlouchá. Drobnosti, které prozradí velkou změnu
Senior si nezapne knoflík, upustí propisku nebo na ovladači stiskne několik tlačítek najednou. Nejde vždy o nepozornost. Zhoršující se jemná motorika může nenápadně připravovat člověka o soběstačnost i důstojnost.
Jiří Nebenführ
O Fišlákovi z Pisárek: Úspěšná brněnská knížka ožívá na internetu
Pokračování povídek z vyprodané knížky „O brněnských vodnících“ od Jiřího Nebenführa v původním a nezkráceném znění. Zjistěte, jak dopadl vodník Fišlák od Kamenného mlýna u brněnských Pisárek.
Jiří Nebenführ
Vzali si tetu domů a pečovali o ni až do smrti. Přesto se nevyhnuli kritice rodiny
Moji rodiče přijali do své domácnosti stárnoucí tetu Anku a pečovali o ni až do jejích 94 let. Zvenčí však jejich soužití někdy vypadalo jinak, než jaké skutečně bylo. Hodnotit péči podle několika návštěv je až příliš snadné.
Jiří Nebenführ
Senior nepřichází do domova jen s kufrem. Přináší si celý svůj dosavadní život
Dva senioři dostanou společný pokoj a očekává se, že spolu začnou žít. Jenže každý přichází s jinými návyky, obavami a zdravotními potížemi. Právě rodina může personálu předat informace, které lékařská zpráva neobsahuje.
Jiří Nebenführ
Hastrman z Augecu: Úspěšná brněnská knížka ožívá na internetu
Pokračování povídek z vyprodané knížky „O brněnských vodnících“ od Jiřího Nebenführa v původním a nezkráceném znění. Zjistěte, jak dopadl hastrman Špilas či Eismann z Lužáneckého rybníka, který se jmenoval Špilberský.
Jiří Nebenführ
„Co je slyšet ve vašem hlase?“ Jednoduchý manuál, jak mluvit nejen se seniory
Jak dech, tón hlasu a vteřina ticha ovlivňují psychiku nemocného člověka? Pohled z praxe o tom, proč slova tvoří jen zlomek komunikace a jak se naučit umění obyčejného naslouchání.
Jiří Nebenführ
„Zase jsem spadla, nechci vás otravovat.“ Proč byla tvrdohlavost mé mámy voláním o bezpečí
Jak zvládnout situaci, kdy senior odmítá pomoc, riskuje pády a schovává mobil? Osobní vzpomínka pečovatele na odkaz jeho mámy, o tom, proč se stáří nedá vychovat a jak strach z lékaře spouští nemoci.
| předchozí | 1 2 3 | další |
