Na krásně zeleném ostrově Korfu nejen u moře

Život kolem nás není jen samá politika, peníze a starosti, ale i věci hezké, zajímavé a poučné. Je toho hodně a stačí se jen trochu kolem sebe rozhlédnout. Tentokrát po řeckém ostrově Korfu.

Léto je v plném proudu, teploty šplhají nad 30 stupňů, ale my jsme si naši dovolenou, pokud to mohou senioři nazývat dovolenou, užívali již v květnu. Tehdy byly teploty příjemné, zatím jenom +- 25 stupňů. Doba letu 2 hodiny.

K Řecku patří asi 1500 ostrovů, Korfu je 2. největší ostrov v Jónském moři a patří k nejzelenějším. Daří se tu hlavně olivovníkům a cypřiším.

Náš hotel byl umístěn v zálivu a údolí, všude to bylo do kopce, ale to jsme věděli. Na odpočinek jsme měli za odměnu krásný výhled z pokoje.

Na jedné straně bylo moře, na druhé jeden z bazénů.

Nad bazénem se tyčily skály.

Pláž byla veřejná a oblázková.

Zelená turistická značka nás zavedla na nedalekou pláž Rovinia. Samozřejmě, že trochu do kopce.

Zase do kopce jsme došli do vesničky Liapades, zašli na hřbitov, který nikde nevynechám, prošli se uličkami, kde se zastavil čas.

Dali jsme si kávu v místní taverně. Přikládám k posouzení nápojový lístek.

Další naše cesta vedla opět vzhůru, v zeleni i s trochou dobrodružství, do městečka Paleokastritsa.

Krásné výhledy po cestě ke klášteru.

Třikrát jsme navštívili i hlavní město Korfu, podle Řeků Kerkyru. Prošli jsme město, vyfotila jsem si Muzeum asijského umění...

... navštívili jsme Archeologické muzeum Korfu.

Starou pevnost...

... ale i dům, kde je v současné době muzeum Mon Repos, kde se narodil a krátký čas žil manžel Alžběty II, princ Filip.

V parku Bosketo jsem si všimla pomníků Geralda a Lawrence Darrellových a my nezávisle na tom měli v plánu navštívit dům, kde se natáčel anglický televizní seriál Durrellovi. Gerald byl britský spisovatel, humorista a ochránce přírody, jeho bratr Lawrence byl romanopisec a básník. Oba strávili s matkou a ještě dvěma sourozenci před 2. světovou válkou několik let na Korfu a Gerald o tom napsal knihu.

Z autobusu do hlavního města jsme vystoupili u nemocnice v Kontokali a uličkami došli k cíly. Museli jsme být ale i trochu drzí a já byla spokojená, protože byla i fotka.

S odpadky na řeckém území vždy počítáme, všude leží nejen odpadky od turistů, ale i dlouhodobě odložené a vyhozené věci místních. Nádob na třídění odpadu je opravdu málo, ani na hotelu nebyly. Proto jsem musela vyfotit i tyto pro nás sváteční pracovníky v akci.

Autobusem za 2,10 eura pro jednoho jsme zajeli zase do Kerkyry a pak za 2 eura na blízký poloostrov Kanoni, známý také pod názvem Analipsi. Navštívili jsme klášter ze 17. století Vlacherna s vyhlídkou na Myší ostrov.

Atrakcí hned vedle kláštera je letiště, kde se dají z mostu nad hlavou krásně pozorovat letadla.

Albánie, tam jsme ještě nebyli a asi už ani nebudeme, tak jsme využili lodního výletu do přístavu Saranda s návštěvou národního parku Butrint, starověkého města.

Z vyhlídky Kalaja e Lëkurësit jsme měli Albánii jako na dlani.

Poslední naše túra po Korfu před cestou domů vedla kolem již zmíněné pláže Rovinia na pláž Limni Beach. Všude plno zeleně a stín.

A letíme domů... Toto byl po Krétě a Kosu náš třetí řecký ostrov. Kam příště? Uvidíme, třeba nás někdo nebo něco bude inspirovat.

Autorka fotografií: Jiřina Votavová

Ještě jeden blog z Kréty – Jak jsem si na Krétě prodloužila léto: Odkaz