Kam v zimě? No přece na Kanáry!

Kdo nemá rád zimu, může si vybrat a zaletět třeba na některý ze sedmi Kanárských ostrovů. A nemusí tam jen ležet na sluníčku u vody. Není to vůbec tak nemožné, jak si mnoho lidí myslí. Stačí sledovat Last minute nabídku a odletět.

Kanárský ostrov Fuerteventuru, o kterém dnes píši, jsme již navštívili vloni v únoru. Letos hned začátkem ledna jsme po 4,5 hodinách, statisticky nejbezpečnější letecké dopravy, i když si to mnoho lidí stále nemyslí, přistáli na letišti poblíž hlavního města ostrova. Ostrov je nejdelší ze sedmi ostrovů a druhý největší, také nejsušší a největrnější, což se nám tentokrát moc nepotvrdilo, ale to je pouze výjimka, která potvrzuje pravidlo. Tento sopečný ostrov je v klidu již přes 7.000 let. V roce 1966 se na severu a jihu začaly stavět první hotely a na ostrov se začalo létat za odpočinkem, koupáním, turistikou, cyklistikou a vodními sporty. Ke koupání je k dispozici 75 km pláží, z toho 55 km s bílým pískem. 

Tentokrát byl naším hlavním cílem nejvyšší vrchol ostrova Pico de la Zarza, též Jandía, v nadmořské výšce 807 m n.m. Rovnou od moře, tedy Atlantického oceánu, a přímo od nuly. Vypíná se na jihozápadě ostrova, na poloostrově Jandía. Do města Morro Jable jsme se dopravili autobusem, můžete si půjčit i auto, a vystoupili u Faro del Matorral. Dál jsme stoupali k vodárně a cestou lemovanou lávovými kameny, keři a sukulenty, která vedla skoro měsíční krajinou, nás doprovázely volně se pohybující kozy, spásající různé trsy keřů. Cesta nebyla zas tak náročná, až na závěrečné stoupání, ale docela zdlouhavá. Asi 8 km dlouhou trasu na vrchol jsme zvládli za 3,5 hodiny tam a 2,5 hodiny zpět s odpočinkem a focením. Odměnou nám byl krásný výhled na západní pobřeží Atlantiku z útesů ve výšce přes 800 metrů. Přestože je tento ostrov největrnější, musela jsem zatajit dech, abych vůbec nějaký závan větru zaregistrovala. Fuerteventura v překladu znamená něco ve smyslu "silný vítr". Celý výstup jsme přesto zvládli v krátkém letním oblečení. 

Navštívili jsme také hlavní město ostrova, Puerto del Rosario, se svým přístavem, promenádou, radnicí, kostelem a muzeem Unamuno. Miguel de Unamuno (1864-1936) byl španělský spisovatel, básník a filozof, který žil na ostrově v exilu a v jeho domě je toto muzeum. Najdete zde ale i obchody a příjemné kavárničky. Více historie nenajdete. Pro zpestření je po městě rozmístěno 16 moderních soch, které procházku městem oživí. 

Na jih od přímořského střediska Caleta de Fuste leží Salinas del Carmen, solné doly. Pěkné je muzeum, kde uvnitř promítají video. Zajímavá je procházka mezi políčky - odsolišti, ukázka získávání mořské soli, soli nad zlato. 

Jak jsem už psala, zkrátka nepřijdou ani milovníci  pláží, koupání a procházek po promenádě u oceánu. To byl také způsob našeho odpočinku mezi turistikou a výlety. Atlantik je chladnější, ale příjemný. V době našeho pobytu i bez vln, které jsou jindy jeho součástí. Ti méně otužilí se ale mohli vykoupat v krásně vyhřátém hotelovém bazénu. Nejsme nejmladší, létáme s cestovními kancelářemi a program si organizujeme sami. Doma si vše vyhledáme v počítači a připravíme. Anglicky a španělsky umíme, jak já říkám, akorát pozdravit a poděkovat. Chce to nebát se a vyzkoušet si to.     

Autorka všech fotografií: Jiřina Votavová