- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přidám jednu městskou legendu, co jsem slyšel 2x, jednou od Australana o chlapáckém rybolovu a později i od českého režiséra o babském koupání ve Středomoří.
Tak třeba tu australskou verzi:
Tři dědci v zátoce na člunu, chytali na pruty a po dlouhé chvíli jednomu zabrala. Zařičel nadšením tak, že mu do vody vylítly zuby a ihned se změnil na beznadějně smutnýho. Ten druhej potichu říká třetímu hele, udělám si z něj prču, já mu ty zuby jako najdu - a vyndá z huby svoji superdrahou dentální protézu, potichu ji navlíkne na vlasec a spustí do vody. Za chvíli už vyvolává, že mu taky bere, načež naoko zklamaně řekne - ále to jsou jen nějaký zuby. Do prvního vjede život, hned se hrne k prutu a nadšeně si zuby nasazuje, zkušeně zažvejká a pak zklamaně dí, to nejsou ty moje a obloukem je mrskne do moře...
Perfektní fór, pane Lorenci. Přímo ze života.
Jojo, občas se u nás se zubními protézami také dějí věci. Jako že třeba pacient namísto do své skleničky hodí svoji zubní protézu spolubydlícímu do čaje. Nebo podobně jako si moje dcera hraje s piercingem, tak někteří senioři si v puse pohrávají se zubní protézou. Obojí je pohled pro bohy.
Když máte vyndavačky, bacha ne kejchání!!! Jeden můj známý kejchnul, když na veřejném čůral. Pak dva dny čistil a desinfikoval svoje skoroztracené zuby.