Veverky jsou malé "zlodějky"

Chodí k nám na zahradu pro ořechy. S neobvyklou hbitostí a lehkostí vyšplhají na strom. Ve větvích ne ještě zcela opadaného listí se chvílemi ztrácí z dohledu. Skáčí po větvích a větvičkách, že zrak je nestačí sledovat. Je příjemné pozorovat tu jejich dovednost.

Naše školní ( ústavní ) zahrada je kousek, vlastně jen přes silnici, od městského parku. Park je to zajímavý, jsou tady listnaté i jehličnaté stromy a občas někde přeběhne veverka. Dříve to bylo výjimečné ji spatřit, nebo mě to klamě připadalo, ale poslední roky je to jinak. Veverky jsou nějak ochočené a blízkost lidí jim tolik nevadí. Ale pokud si umíníte. že ji chcete vidět právě teď, nespatříte ji. Musíte hledět vysoko do korun stromů a spíš se vám stane, že zakopnete a poletíte na nos, než tu veverku uvidíte.

Zato na zahradě, když dozrávají nyní ořechy, jsou tady permanentně. Co chvíli přeběhne některá přes trávník a rychlostí blesku je na stromě. Po sérii skoků a přeskoků z větve na jinou se řítí stejně tak rychle dolů a v předních tlapičkách už drží kulatý oříšek. Je to krásný pohled, jak dovedně běží s těmi sepjatými pacičkami a oříšek za žádnou cenu nepustí. Veverky si nosí oříšky do parku a ukládají si je tam někde v dutinách stromů. V čase zimním jim dobře poslouží.

Letos bylo ořechů na tom stromě s velkou korunou relativně málo. Děti je hledaly na zemi obtížněji, než jak byly z minulých roků zvyklé. Nechtějí pochopit, že za to může příroda. Říkají, že jim je krade veverka.