Voleno:

Koho si vybíráme? Co máme rádi? Jaké jsou naše životní perspektivy a jaké prioity?

Na úvod si půjčím Catullusovi verše, prosím; Je to více než 2000let, které nás rozdělily, ale: Jako by vyřkl včera, dnes:

Kdyby tvou šedivou palici, Cominie

špínou vin pokrytou, soud lidu

                               na smrt hnal

jazyk tvůj, kterým jsi uškodil

                                dobrým lidem.

hodll bych supovi, aby měl hodokvas,

havrani zobali tvé oči, pozřey by,

psi tvoje vnitřnosti a zbytek vlci zas.

Mělo by volbami končit co bylo špatné a začít nové, lepší zítřky.

Mělo by. To je ono.

Jenomže jsme apatičtí. Bojíme se možného většího zla, které může nastat špatnou volbou, proto radši vrabeček v hrsti; stávající nechť škodí jak známe.

Snadnější volby byly volby poválečné, kdy tedy - jako ti Fénixové naši předkové vstávali z popela a měli snahu něco obnovit, zlepšit.

A tak si, zdá se, budeme my dnes dál stýskat a hýčkat své hovniválové kuličky domova.

Nebo se mýlím?

Zakončím citátem Cicerovým, stejně nadčasovým:

Kdo je tedy řádný, nebo chceš -li rozvážný nebo uměřený, ten nutně musí být stálý; kdo je stálý, nutně je i klidný; kdo je klidný, nemůže být vyveden z míry, tedy nemůže být zarmoucen. A to jsou znaky mudrce; mudrci musí být tedy zármutek cizí.

Buďme tedy mudrci a volme jenom moudře!