Víra tvá

...aneb o tom, že:"Pane Bože, odpouštíš nám, neb víš, že jsme jen lidé hnáni vírou a nerozumíme jí."

Tak, a  skončilo zahájení CyriloMethodějské poutě na Velehrad, kde se setkali lidé ve víře.

Také jsem při tom byla a snažila jsem se poslouchat, protože jsem věřící. A to v jediného Boha a jeho následovníky, jakož i syna, Ježíše Krista.

Jenomže: ...Vstup nebyl nejorigálnější: Nejsme totiž hodné ovečky. Hned v úvodním slově se ozvalo co hříchů jsme napáchali: hříšní: Brali jsme co v potu tváře vytvářeli naši prapředkové odevzdávaje v desátkách a odpustcích, zatímco neposlušní byli co hříšní mučeni až páleni.

Nemusím chodit daleko. I náš Mistr Jan Hus po vzoru svého vyvoleného Ježíše Krista a jeho Otce, když se pokoušel o obnovu víry v čistou bystřinu, kde není mamonu pozemského hromadění.

Relikvie: Je to důležitý symbol víry? Ztrácím v ně víru čím víc se po nich sahá, aby pesvědčily o jediné cestě ke spasení.

 Z prachu světského jsi vzešel a v prach se zpět navrátíš. Dbej, ať tvé stopy jsou čisté pro budoucí pokolení, ať jsou jim přínosem.

Přínosem čeho?

Rozhlížím se kolem sebe a je mi smutno, Bože a synu, Ježíši Kriste: zatímco tys, smetl ze stolu svaté půdy veškeré kupčíky a vedl své ovečky tam, kde mají osívat a zavlažovat pole a činit tím bohatost domovům v dostatku chleba a vláhy...

Za co všechno mi to dnes nevyměnili?

Chceme být bohovější Boha?

Dokážeme to bude-li církev majetnější než naše pole?

Ach, lidská pošetilosti! To kouzelné slovíčko, kterému se říká civilizace!

Co nám bylo dáno do vínku a my se zřekli barbarských způsobů válčí mezi sebou vrchnost světská a vrchnost církevní o vládu nad námi a přerozdělují si pole a naše zisky a podsouvají nám své víry ve spravedivost.

Čí?

Už zase volá církev po navrácení majetku a neptá se, kde moc světská vezme na důchody, na nemocné, na invalidy, na děti. Prý to bude ona, kdo se postará.

Naštěstí paměť lidí není tak krátká jako dějiny. Vím, že ještě před strašákem zvaným komunisté, ještě v 18, 19. století přicházela doba osvícenská a tam se církvi omezovaly moci.

Nebyla to ani církev, která otevřela brány všeobecné vzdělanosti, i když jí neupřu mecenášské dary vyvoleným: Byla to osvícenost Marie Terezie a zvlášť jejího potomka.

A tak, řekněte mi upřímně: Kdo je svatější? Ten, kdo se modlí v potu tváře k jednému Bohu a odevzdává mu ze svých zrn, aby mu je Bůh rozmnožil pro příští úrodu? Nebo ten kdo volá po zrnech zlatých, které umrtví v hmotných statcích a bude agitovat " Milujte Boha?"

Inu: To ví jen Bůh.

A pro ty, kteří ho hledají nabízí cesty. ..

Vyber si človíčku, za to se neplatí!