Trochu poetické teorie

Četla jsem   název o politické teorii: Dost je politiky a politikaření a hašteření kolem! Pojďme raději teoreticky veršovat:

Slovíčka, slovíčka, jste jako zrníčka písku,

stavím si z vás hrad, hraji si s vámi ,

přisypávám vám po mističce myšlenky;

sesypáváte se zpět do vzpomínání:

V hlavě začíná slunečné vinobraní:

Nebe nad hlavou, hladina moře..

No, tak tohle byla určitě hra se slovíčky č1

druhý pokus by mohl být:

Slovíčka jako korálky, hážu vás do dálky,

jako barevné balonky letíte do nebe,

mezi ptáky,mezi mraky,

zdalipak taky  doletím až k vám?

Nechávám myšlenkám.

Do třetice slovíčka pošlu opět mezi mraky, tentokrát je oděju do krůpějí.

Krůpěje slov, slzičky co na růžích perličky zavoněly,

malou chvilku jen jsem si s nimi hrála

než jsem je poztrácela v orosené trávě.

Kde jste zůstaly mé myšlenky?

Do oblak, mezi beránky jste vpluli,

letní vítr vás rozehnal.

Je večer, zavírám okenici:

dál  budou večerem jen tiché  znít.

Je večerní klid. Je to tak. Je klid proložený hříčkama, které mi dovolila slovíčka. Dětská hříčka. Kdyby byl svět jen takovéto úlety!