Tam, v Irsku

Tam v Irsku

na břehu moře nic víc než pravda;

vlny bijí o skálu a vítr se prohání skaliskami

přisátými k zemi: Tak obyčejně obyčejná

podstata, nahota života; západy a východy slunce

rozdělené obzorem skal; jenom hladina vody

vstupuje do oblak kde končí obzor, zdá se.

A vlny,doráží, chtějí dál, padají

a opět vzpínají se; to vítr, mraky,

déšť, nebe co ztemnělo bouří skály drží,

Ach, pevně , pevně připoután je člověk,

který vstoupí sem, srdce na dlani .

Sčítá svítání za svítáním, vlny co dorážejí

 na břeh od moře krále Artuše;

 nic víc než pravda to nemůže být