Tak tedy ano, budiž ti odpuštěno

Vím, že se vztahy mezi mužem a ženou zdánlivě změnily, že doba je o jiném, ale když....

...když ono je to stále někde v nás - Odvěká touha si patřit, vlastnit se jako osobní vlastnictví.

Muž a žena: matriarchát versus patriarchát. Já tě živím - odvěký spor.

Žena je lovkyně rodinného krbu, muž je lovec potravy.

No, a do toho jsme spadli i my, můj milý, když jsme se do sebe coby pubertusové zamilovali.

Jiné to bylo v tom, že tehdy spíš šlo o fyzikálně chemické reakce srdeční továrny na výrobu citových vzplanutí.

Fungvalo nám to báječně a vycházely nám pěkně barevné, úsměvné balonky vzdechů.

No, ale bouřlivá oblačnost skutečnosti a skutků v nich je nějak rychle rozbíjela, viď?

Čas - to jsou taková oblaka řítící se kolem nás do ztracena.

No, chemická továrna citových iluzí začala nějak ubírat na výrobě, a najednou se nám zdálo, že začíná prázdno. Vymýlšeli jsme jak ho nahradit.

Ženská to má většinou za a/ snažší, protože v návalu  starostí o potomstvo jednoduše nemá kdy rozebírat vyprahlost či dokonce prázdnotu dnů. Za b/ musí myslet na druhé, proto nevidí samu sebe. Za c/ by musela být prázdná nádoba, aby neobstála bod a+ b.

Muž, ten má také možnost volby: Buď se zaměří na lovecké pudy a začne si připisovat trofeje, nebo se ponoří do náhradní životní náplně a začne plavat v ní.

A zatím nám v přelétavém údobí běží čas.

Najednou je tu okamžik, kdy se znovu potkáme na konstelační cestě osudu.

Do továrny duševních citů je přinesena nová pracovní výplň. Zas může vyrábět barevné balonky. Poučena minulostí je si vědoma, že použít by měla kvalitnějších, trvanlivějších materiálů.

Vše zlé zůstává hluboko pod námi a začíná se rozmazávat jako skvrna, kaluž co vymizí.

Tak tedy ano, vše je odpuštěno, má lásko!